Darovanému koni na zuby nekoukej, říká se. A když dostaneš od milých lidí lahev vína, nehledej na Googlu, jak drahé víno jsi dostal. Je to nejen nezdvořilé, ale ani ti to moc nepomůže.

Ano, obvykle platí, že drahá vína jsou kvalitní a dobrá. Ale zdaleka nemusí platit, že levné víno je špatné. Což dokládá spousta levných či průměrně drahých vín, která ve slepých degustacích často porážejí vína drahá.

Pak jsou tu ještě pomocná pravidla, například když je lahev hodně těžká a má výrazně dovnitř vypouklé dno, je víno uvnitř obvykle spíše dražší.

A naopak, když je v nějaké netradiční, na první pohled nezvyklé lahvi, znamená to varovně vztyčený ukazovák. "Pozor, jsem víno tak maximálně průměrné a můj vinař si myslí, že to zamaskuje touhle lahví!"

Přesně to mě napadlo, když jsem od jedné milé předvánoční návštěvy dostala lahev Titulus Fazi Battaglia 2015. S dodatkem: "Víno vůbec neznám, ale strašně se mi líbila ta lahev!" Je opravdu netradiční, spíš jako lahev na olivový olej. Ve tvaru klasické zelené amfory, s mapičkou přivázanou na hrdle.

Nemohla jsem se dočkat, až ji otevřu. Hrozny odrůdy Verdicchio nabídly ve sklence barvu jarního medu, na nose jsem ucítila namleté oříšky. Chuť byla slabě meruňková a sudová, ale poměrně plochá. Dochuť krátká a nezajímavá.

Verdikt? Na pravidle o originální lahvi něco je. Tohle víno bylo se vším všudy průměrné. K rybě nebo mušlím si ho dáte s chutí, ale na delší popíjení to není. A poslední dvě deci nakonec odvedly nejlepší práci v krémovém italském rizotu, kam jsem je při vaření přidala.

Ale prázdnou lahev si každopádně vystavím na poličce!