Pokud byste si chtěli udělat obrázek o pražské secesní architektuře, měli byste přirozeně navštívit Obecní dům, Fantovu kavárnu na hlavním nádraží, soubor domů na Rašínově nábřeží a v neposlední řadě i Kordovu vilu Helenka ve smíchovské ulici Na Václavce – bezpochyby nejsmělejší příklad tohoto uměleckého směru na území hlavního města. Stavitel Alois Korda ji zde realizoval dle svého návrhu v roce 1903. Slovy současnými byl úspěšným smíchovským developerem a jeho vlastní vila vlajkovou lodí. Šlo o jakýsi "show house", který prezentoval jeho kreativní i řemeslnou zdatnost a nutno dodat také sebevědomí.

Pojetí domu je vpravdě nekonvenční. Ne každá stavba měla tak opulentní, tehdy velmi moderně pojatou výzdobu, na které se ve velké míře podílel malíř František Kobliha. Fasáda mu tehdy posloužila jako plátno, kde se objevuje anděl se zlatými křídly, velkoformátové květinové vzory, ale kupříkladu i sluneční hodiny. A k tomu markantní hranatá věž s výrazným přesahem ploché střechy s velkými kulatými okny – i dnes to člověka nutí cestou kolem zpomalit a zasnít se.

Secese vs. industriál

Když se Roberto Santambrogio k této nemovitosti dostal, rozhodně by se o její kondici nedalo hovořit jako o výstavní, tak jak si to stavitel Korda představoval. Zvlášť interiér vyžadoval jisté zásahy. Jako současný majitel se tedy celkem přirozeně rozhodl zrekonstruovat vše s ohledem na původní charakter a styl vily.

Rekonstrukcí si tak kupříkladu prošel i salonek sloužící coby pracovna, kde stěny zdobí plátkové zlato a strop lemují antikou inspirované fresky. "Spodní část, kde jsme též s citem obnovili původní prvky, má velmi reprezentativní charakter, proto jsem do ní umístil sídlo své společnosti. Půda ale byla zcela nevyužitá, a tak jsem se rozhodl vytvořit zde jakýsi mezonet, který by vůči spodní části představoval moderní protipól a zároveň odrážel můj vlastní styl a vkus," vysvětluje Roberto Santambrogio. A dodává: "Toužil jsem po nějakém místě, které by mi umožnilo se alespoň myšlenkami odříznout od práce. Když tedy z kanceláře vyjdu ta dvě patra nebo se vyvezu výtahem a zavřu za sebou dveře, myslím na spoustu věcí, ale na práci ne."

Podkroví tak dostalo moderní a poměrně vzdušný kabát. Prakticky zde není zděná příčka. Jen ložnice se šatnou a s koupelnou jsou odděleny skleněnou stěnou. Otevřená dispozice celé obytné části v podstatě sleduje aktuální trend - open space. Jinak to zde ani nešlo. Každé okno, a tedy i přísun denního světla, je v podkroví památkově chráněného domu vzácností a potenciálu je třeba využít naplno.

Rekonstrukce vily Helenka v Praze

◼ Lokalita: Na Václavce, Praha 5
◼ Dokončení realizace: 2016
◼ Řešení interiéru: Roberto Santambrogio
◼ Dodavatel: Stockist, www.stockist.cz
◼ Investor: Czech Parking Real Estate
◼ Užitná plocha: cca 140 m2

Osobní styl

Koncept půdní vestavby si Roberto Santambrogio vypracoval prakticky sám. "Vše jsem jen konzultoval se svým dobrým přítelem Martinem Leitgebem (spolumajitel firmy Activa a společnosti Stockist, jež v Česku zastupuje přední výrobce z oblasti interiérového designu, pozn. redakce). Známe se už poměrně dlouho a myslím, že pracujeme na stejné vlně a mimo jiné si rozumíme i v oblasti estetiky. I pro něj je ovšem design spíš otázkou vášně než byznysu," říká italský investor, který se tak do realizace pustil bez asistence architekta.

Nutno dodat, že takové rozhodnutí v případě podobných projektů skončí většinou velmi špatně. Do rizika se dostává nejen funkčnost dispozice, ale i míra dobrého vkusu. V tomto případě to ale neplatí. Roberto Santambrogio si s touto realizací dokázal poradit zdatněji než mnozí z těch, kteří na to mají diplom.

"Upřímně řečeno, být architektem byl vždycky můj sen. Otec ze mě ale vychoval obchodníka a byznysu jsem se věnoval posledních 30 let. V Praze jsem se rozhodl investovat do nemovitostí v centru a s tím vždy přirozeně souvisí i určitá kultivace objektu v rámci exteriéru a hlavně interiéru, abychom dosáhli trochu vyššího standardu a nemovitost tak zhodnotili," vysvětluje.

Vila Helenka ovšem není Santambrogiův první projekt. "Nějaké zkušenosti s podobnými realizacemi už mám, ale tahle byla pochopitelně velmi specifická. Musel jsem zde řešit i celou řadu detailů a návrh podřídit původní trámové konstrukci."

Horní část zrekonstruované secesní vily dostala moderní vzdušný kabát. Prakticky zde není zděná příčka.

Právě struktura dřevěných trámů definovala charakter celého interiéru. Cílem nebylo ji skrýt, ale naopak ji vystavit na odiv. Tento přiznaný, ryze technický prvek navíc zapadá do představy lehce industriální atmosféry, kterou si zde majitel přál vytvořit. Patrně je to i z charakteru jídelního stolu, který vypadá, jako by jej sem někdo přitáhl z vítkovické slévárny. Podobné emoce evokuje i solitérní krb uprostřed obytné části nebo ocelové schodiště, které ústí do zvýšeného patra, jakési galerie, sloužící převážně k relaxaci.

I přes ryze technicistní prvky však interiér působí velmi útulně - jako přívětivé hnízdo klidu. Místo, kde za sebou člověk rád zavře dveře.