Že jsou Pustevny nejnavštěvovanějším horským střediskem Beskyd, že je zdobí Jurkovičovy klenoty lidové secese Maměnka a Libušín (po požáru se opravuje) a že nad osadou bdí pohanský bůh Radegast, ví asi každý. Přidejme ale také možnost sjezdového i běžeckého lyžování, doplňme o krásu ledových skulptur, které tu díky mrazivé zimě vysochali umělci, a přihoďme možnost vyzkoušet si sněhoběžky… Důvodů, proč se ve dvou vydat právě na Pustevny, je zkrátka víc než dost. A to i tehdy, když by snad už ledové lapidárium rozmrzlo.

Ledové sochy vytesali na Pustevnách celkem ze šesti tun ledu řezbáři z Česka i Slovenska už poněkolikáté. Letos poprvé ale měla zimní výstava jednotné téma − v jednom stanu se krčil makrosvět brouků, ten druhý představoval podmořský svět. "Podmořské sochy mají obrovský úspěch," říká za organizátory Dita Hrtusová. "Zvláště třímetrový koráb s obrovskou chobotnicí, koráli, želvy… Lidi to baví."

Původně měla výstava trvat pouze první tři lednové týdny, letošní povedená zima ale dovolila prodloužit ji až do února − její ukončení si vynutí až oteplení: "Když bude počasí, určitě nebudeme ty krásné sochy ničit," slibuje paní Hrtusová.

Z Pusteven se dolů do údolí můžete dostat hned několika způsoby − na svazích se upravují skoro tři kilometry sjezdovek, větší či menší oklikou se můžete vydat na běžkách, využít můžete samozřejmě i lanovku, ovšem skutečnou lahůdkou je šestikilometrový sjezd na sněhoběžkách.

Informace o trvání výstavy Ledové sochy na Pustevnách hledejte na www.pustevny.cz. Ideálním východiskem pro poznávání Pusteven je Rožnov pod Radhoštěm s vyhlášeným skanzenem (www.vmp.cz). Běžkaři určitě ocení hřebenové trasy mezi Vsackým Cábem, Soláněm a Bumbálkou ve Vsetínských Beskydech či hřeben Javorníků z Kohútky na Kasárna a dál na Slovensko – patří k tomu nejlepšímu, co může běžkař milující výhledy do krajiny zažít.

"Sněhoběžky neboli ketkupolkka vymysleli ve Finsku a ve Švédsku někdy v první polovině 19. století," vysvětluje David Rybařík ze Ski centra Odry, které sněhoběžky půjčuje. Původně dřevěná konstrukce sestávala ze dvou skluzných ploch a jakýchsi řídítek ve výšce pasu. Na počátku minulého století je dokonce pořídila i finská armáda svým vojákům. Tradiční dopravní prostředek této severské země se dnes vyrábí v ocelovém a hliníkovém provedení − a právě takové sněhoběžky na Pustevnách půjčují.

Na to, abyste se na nich spustili po Knížecí cestě, podle Davida Rybaříka nemusíte ani umět lyžovat: "Postavíte se na to a jedete. Když je svah příliš mírný, odrážíte se nohou jako na koloběžce. Když to jede moc rychle, brzdíte nohou nebo seskočíte," láká k nevšední jízdě a dodává, že sněhoběžka jede rychleji než sáňky či boby, které si zde můžete též zapůjčit. Všechno pak vrátíte za necelou hodinku u dolní stanice lanovky.

Od ní je to jen kousek ke stylovému hotelu Ráztoka, v němž ochutnáte valašské speciality jako beskydský gulášek či místní halušky. Pokud tady přespíte, můžete si navíc užít komorní wellness či bowling, biliár a šipky.

U krokodýlů

Máte-li ale radši teplo, vydejte se za krokodýly. Že je to trochu bizarní nápad? Vůbec ne. Na návštěvu krokodýlí zoo v Protivíně sotva najdete vhodnější termín, než je zima. "Krokodýli nilští, filipínští, kubánští, siamští a bahenní se totiž v tomto čase páří. Jejich svatební rej, to je neopakovatelné přírodní divadlo," říká majitel zoo Miroslav Procházka.

jarvis_589c676a498ee41d03dcc3b5.jpeg
Foto: archiv

Unikátní zoo chová nyní 142 krokodýlů, aligátorů, kajmanů a gaviálů. Vidět tak můžete 22 celkem z 23 vědecky uznaných druhů. A to opravdu zblízka, od plazů tady návštěvníky dělí jen speciální sklo, které odolá i síle obrovského krokodýla. Největší, kterého zde mají, se jmenuje Golem, měří bezmála pět metrů a váží půl tuny. Tento samec krokodýla mořského kraluje svými rozměry zcela jistě v Česku, ale dost možná i v celé Evropě.

Více o zoo čtěte na www.krokodylizoo.cz. Otevřeno mají v zimě všechny zoologické zahrady, výhodou je menší počet návštěvníků a nezvyklé pohledy na zvířata na sněhu.

"Hlavním cílem naší instituce je rozmnožování kriticky ohrožených druhů krokodýlů a v tomto smyslu jsme jediná taková zoo v republice. Partnery v Evropě máme v Dánsku (Danish Crocodile ZOO) a ve Francii (La ferme aux Crocodile Pierrelate a Alligator Bay St. Michel)," vysvětluje Miroslav Procházka. Chov krokodýlů je docela náročný: "Obnáší terárium řádově v desítkách metrů čtverečních s několika kubíky čisté vody, s celoroční teplotou 24−35 °C a někdy i více a s vlhkostí vzduchu plus minus 90 procent. A k tomu potřebujete kvalitní a pestré krmivo, zejména čerstvé ryby," vypočítává chovatel. Teprve pak se daří odchovat třeba gaviála indického či krokodýla filipínského.

O tom všem se návštěvníkům dostane zasvěceného výkladu během prohlídky s průvodcem, která zabere přibližně hodinu. Po ní můžete zůstat v zoo tak dlouho, jak budete chtít − a mnozí návštěvníci tu podle pana Procházky stráví pozorováním plazů celý den. Jako velký fanoušek krokodýlů se jim Miroslav Procházka vlastně vůbec nediví.

Cvalem po zasněžené pláni

Okolí Protivína si ale zaslouží delší než jednodenní návštěvu, i když únorový chlad zalézá za nehty. "Zima na koni, to je jako v pohádce," láká k projížďkám Lucie Frintová ze stájí Štětice, ležících necelých 15 kilometrů od Protivína. Ve stájích chovají zhruba padesátku "blonďáků z Alp", jak se říká skromným zvířatům plemene haftling původem z Tyrol. Jsou to koníci menšího vzrůstu, hodní a trpěliví, a tudíž vhodní i pro méně zkušené jezdce. Podle Lucie Frintové se jim zima líbí: "Ve sněhu se sice koně více namáhají, ale hodně si to užívají," říká a slibuje, že zimní vyjížďky se budou líbit i zamilovaným dvojicím. Jezdecké zkušenosti přitom nemusí mít vůbec, protože v nabídce stájí jsou vyjížďky kočárem taženým koňmi. Krásná trasa s působivým cílem vede například k Žižkově mohyle u Sudoměře.

jarvis_589c676a498ee41d03dcc3b1.jpeg
Foto: archiv

"Jede se zajímavou přírodou, mezi rybníky, lidé se mohou pohodlně kochat, zatímco zkušený kočí vede koně," přibližuje paní Frintová. Že bude zima, se prý nikdo bát nemusí, stejně jako v době, kdy byly kočáry jedinými dopravními prostředky, dostanou cestující deky, do nichž se mohou pořádně zabalit.

Stoprocentně pak roztajete, pokud se rozhodnete večer a případně i noc strávit ve středověké krčmě v Písku. Sídlí v historické budově pivovarských sklepů nedaleko královského hradu a nejstaršího kamenného gotického mostu u nás. Každý pátek a sobotu tu pro hosty připravují zábavný program Středověk na vlastní kůži.

Stáje Štětice najdete na www.stajestetice.cz a středověký jídelníček krčmy v Písku můžete nastudovat na www.krcmapisek.cz. Za zmínku stojí, že nedaleký zámek Hluboká je jedním z těch, které nabízejí i zimní prohlídky.

"Neváhejte a pojďte se k nám v dnešní uspěchané době vpravdě královsky pobavit a nažrat tak, že na to budete ještě dlouho vzpomínat," zvou webové stránky krčmy a její vedoucí Pavel Bábik radí: "Program začíná v 19 hodin, lepší je přijít nejméně o půl hodiny dříve a v klidu si jídlo vybrat."

To se připravuje podle historických receptů přímo na otevřeném ohni a jíst ho budete rukama − protože kde by se tu vzaly příbory, že…

Pak už se můžete soustředit na středověkou hudbu, krásné tanečnice, inkviziční divadlo, žebráky a loupežníky. Pokud využijete pobytový balíček Středověká noc v Písku, završíte pak návštěvu jižních Čech ve stylovém hotelu Biograf.

A pak vzhůru na palubu

"Na lodi už jsme měli dvě svatby a je objednaná další," říká Milan Jahoda. "Loni si dokonce jeden pán objednal plavbu lodí s pohoštěním pro sebe a svoji partnerku, aby ji mohl požádat o ruku. Ta pak celá zářila štěstím a ukazovala nám prstýnek, který dostala," vzpomíná provozovatel lodi Horácko. Ta brázdí vody dalešické přehrady v létě i v zimě. Přehrada na jižní Moravě totiž nezamrzá, což je dáno způsobem, jakým je využívána.

jarvis_589c676a498ee41d03dcc3b9.jpeg
Foto: archiv

V hrázi je přečerpávací elektrárna, přes kterou protéká voda do spodní mohelenské nádrže. V době, kdy je elektřiny nadbytek, se voda čerpá zpátky do horní nádrže. "To způsobuje, že se voda v nádrži chová jako v tekoucí řece. Dále hladina výrazně kolísá, a hlavně se díky anomálii vody, která má u dna 4 °C, dostává tato teplá voda k hladině. Ani u hladiny pak teplota vody neklesne pod nulu, a tak nemůže zamrznout ani při těch největších mrazech. A my můžeme s čistým svědomím slibovat, že vyplujeme v každém ročním období," vysvětluje zvláštnosti přehrady Dalešice Milan Jahoda a připouští, že by mohla zamrznout pouze horní část přehrady: "Pokud bychom se dostali až tak daleko, že potkáme led, otočíme se a poplujeme zpět."

Rozhodně tak prý nehrozí srážka rozměrů Titaniku, takže posádka má oproti letním plavbám vlastně jedinou povinnost navíc: zatopit. Na lodi je pak kolem 15 stupňů, takže je lepší nalodit se i s bundou. Zahřát se mohou cestující i zevnitř, lodní bar nabízí teplé nápoje − čaj, grog, svařák… Stačí pak otřít zarosená okna a sledovat zimní nádheru.

Informace k zimním plavbám lodi Horácko a podrobný popis regionu najdete na www.dalesickaprehrada.cz, akce dalešického pivovaru na www.pivovar­-dalesice.cz. Při návštěvě oblasti rozhodně nevynechejte Třebíč, město, jehož památky jsou na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (bazilika sv. Prokopa, židovská čtvrť a židovský hřbitov). Pro technicky zaměřené výletníky je zajímavá návštěva informačního centra Jaderné elektrárny Dukovany.

"Vyplouváme z přístaviště v Kramolíně nedaleko hráze a plujeme pod Wilsonovu skálu," upřesňuje provozovatel Jahoda. Z elegantní skály je dnes vidět už jen její horní část, spodní je od roku 1980 pod hladinou přehrady. Její břehy jsou v zimě neobvykle obnažené, protože je nestíní listy opadavých stromů. Nikde jinde v Česku navíc zimní plavbu po přehradě nezažijete.

Odebrat se potom můžete do míst, která jsou přímo symbolem šťastného, i když už manželského soužití − do nedalekého pivovaru Dalešice. V květnu roku 1980 jeho interiéry i exteriéry využil režisér Jiří Menzel k natočení slavného filmu Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s Jiřím Schmitzerem a Magdou Vášáryovou v hlavních rolích. Kdo by si nepamatoval její slavnou koupací scénu? Točila se v historické varně, která byla zrekonstruována a dnes je součástí Muzea rakousko­-uherského pivovarnictví v areálu pivovaru. I jeho dnešní provoz můžete v rámci jednoho z prohlídkových okruhů vidět a nakonec i ochutnat výsledný produkt ve zdejší restauraci.

Pivovar nabízí i ubytování ve stylovém hotelu, přičemž za zmínku jistě stojí pobytový balíček Relax pro Francina a Maryšku.