Nový španělský film odehrávající se v madridském baru, kde dojde k přestřelce, ukazuje, jak se lidé chovají ve vypjatých situacích. Předkládá tedy scénář, který je zvlášť aktuální v době po teroristických útocích v Paříži a dalších evropských metropolích.

Ve snímku nazvaném El Bar, jejž natočil režisér Álex de la Iglesia a nyní ho představil na festivalu Berlinale, jsou zastřeleni muž odcházející z baru a další, který se mu vydá na pomoc.

„Při střetu se smrtí máte vyhrocené smysly. Tento film je o našich instinktech k přežití,“ uvedla Blanca Suárezová, která hraje jednu ze zákaznic v baru.

Snímek, který je jinak plný humorných momentů, jeho režisér de la Iglesia označuje za „komedii o teroru“. Reflektuje však situaci, které čelí lidé v Evropě i jinde v okamiku, kdy jsou uvězněni na jednom místě, nemají, jak odejít, a jejich smysly zjitřuje strach a úzkost.

Když ve snímku dojde ke střelbě, zbylí zákazníci v baru se hádají, zda je na nedaleké střeše odstřelovač, jestli je nějaký terorista všechny postřílí a zda celý incident skončí podobně jako útoky v Paříži roku 2015, při nichž bylo zavražděno 130 lidí.

Lidé v baru panikaří a navzájem se obviňují, někteří si dokonce vyhrožují pistolemi. Celou dobu se snaží přijít na to, kdo z nich zmáčkl spoušť.

Policie bar uzavře, nemocný muž nalezený na toaletách umírá, bar začne hořet a štamgasti se nakonec vydávají do podzemí.

Režisér řekl, že scénář ke snímku El Bar už měl rozepsaný v době, kdy islamisté zaútočili na pařížský klub Bataclan a několik barů a kaváren v listopadu 2015. Na tento útok však prý při další práci na filmu myslel.

„Ta situace se nám velice násilným způsobem přiblížila. Dřív jsme si mysleli, že jsme v bezpečí, ale strach a teror budou vždy součástí života. Někdy si je možná tolik neuvědomujeme, ale teď je těžké si je nepřipouštět,“ dodal.

Americký časopis Variety snímek označil za „jednoduše nejhorší film“, který byl na letošním Berlinale k vidění. Jeho režiséra popisuje jako někdejšího autora komiksů a chráněnce Pedra Almodóvara.

„Každou scénu a každý okamžik inscenuje tak, aby působily maximálně intenzivně, což znamená, že postavy nemluví, nýbrž křičí. Film připomíná nekonečnou akční scénu, ačkoliv téměř nic, co se děje, nedává smysl,“ napsal časopis.