Mezinárodní den žen vždy vyvolá i diskuse o rovných příležitostech mužů a žen. Think-tank IDEA nedávno upozornil na zrádnost českého daňového systému: velmi výrazně odrazuje maminky od návratu do práce. Tato zdokumentovaná skutečnost vyvolává řadu otázek. Přestože daňové zákony nikde neuvádí, že by maminky měly mít vyšší daně, většina maminek při návratu do práce po mateřské nebo rodičovské dovolené čelí velmi vysoké daňové bariéře. Mnohem vyšší bariéře než jiné skupiny daňových poplatníků. Čím to je?
Pes je zakopán v tom, jaký je skutečný dodatečný čistý příjem a dodatečné náklady domácnosti z návratu maminky do práce. Dítě stále ještě rodí žena a je to ona, která v každé rodině nastupuje na mateřskou dovolenou. Muž v tom okamžiku začne uplatňovat slevy na dani na partnera a děti. Ty však může uplatňovat jen jeden člen domácnosti. Tak a nyní se přesuňme v čase, kdy se rodina rozhoduje, zda má smysl, aby se maminka vrátila z rodičovské dovolené do práce. Co nyní bere rodina v potaz?
Nejdříve peníze. Pokud si maminka může vydělávat 20 tisíc hrubého, čistá mzda, po dani, odvodech a započtení slevy na poplatníka, činí 15 850. Ale tím výpočet nekončí. Čistá mzda totiž není to samé jako čistý dodatečný příjem domácnosti. Tím, že maminka začne pracovat, manžel ztratí nárok na slevu na dani na nepracující manželku. Takže se z dodatečného příjmu domácnosti ještě musí odečíst ztracená daňová sleva 2020 korun. Slevy na děti do výpočtu nevstupují, protože ty si již uplatňuje manžel, a i kdyby si je začala uplatňovat maminka, nevznikne tím žádný dodatečný příjem domácnosti.
Dodatečný čistý příjem domácnosti z práce maminky proto vychází 13 830 korun. To při hrubé mzdě 20 tisíc znamená efektivní zdanění jejího příjmu pro domácnost sazbu ve výši 48,5 procenta ze superhrubé mzdy (26 800 korun). To je doslova drakonické zdanění práce, protože stejná superhrubá mzda jejího manžela po uplatnění slevy na dítě a nepracující manželku byla před jejím nástupem do práce zdaněna pouze 35 procenty. Maminčin finanční přínos pro domácnost z jejího zaměstnání je tedy zdaněn téměř o polovinu více.
Ani zde však výpočet nekončí. Rodina proti potenciálním dodatečným třinácti tisícům čistého, které maminka přinese domů, musí položit dodatečné náklady spojené s návratem maminky do práce. Náklady na hlídání nebo na soukromou, ale i veřejnou mateřskou školku, náklady spojené s dojížděním do práce hravě překonají zmíněných třináct tisíc, které maminka z práce přinese. Situace maminek s nižší mzdou je samozřejmě ještě horší.
Suma sumárum, aby se rodině brzký návrat maminky do práce vyplatil, musela by buď vydělávat opravdu hodně (mnohem více než 20 tisíc hrubého), nebo musí mít k ruce levnou babičku pečující o děti. Není potom divu, že většina českých maminek menších dětí (do tří let dítěte) nepracuje vůbec, což má ve výsledku drastické dopady na jejich budoucí pracovní kariéry.
Přitom mladé ženy dnes ve škole investují do lidského kapitálu více než muži a stát jim na to velmi štědře přispívá, aby je pak paradoxně později od práce daněmi odrazoval. A když už později některé ženy pracují, tak na plný úvazek, což zase nebývá dobré pro rodinu a děti. Mnoho žen potom dilema řeší tím, že když už mají dítě, tak poměrně pozdě a zůstane často jen u jednoho. A pak se divme, že se u nás nerodí dost dětí.
