Před více než deseti lety jsem zažil situaci, kterou jsem správně neodhadl a neřešil jsem ji dobře. Vedl jsem tehdy sedmdesátičlenný tým. Jeho součástí byl i kolega, který měl na starost informační technologie HR. Díky tomu, že byl ve firmě dlouho, velmi dobře znal všechny systémy a dokázal je jako jediný nastavit a udržovat. Všichni ho vnímali jako odborníka, jehož znalosti jsou naprosto klíčové pro fungování mzdových a odměňovacích systémů a kterého zkrátka nemůžeme ztratit.

Na druhé straně byl tento člověk extrémně nekolegiální, nebyl to týmový hráč. Na všechno pohlížel velmi negativně, na otázky kolegů měl většinou jasnou odpověď: "To nejde." Jeho chování dokonce zacházelo tak daleko, že se ho ostatní zaměstnanci museli doprošovat o spolupráci.

Mně se jeho chování tenkrát nelíbilo, nicméně jsem situaci dlouho neřešil. Měl jsem s ním sice mnoho pohovorů, volil jsem různé manažerské přístupy, abych v něm vzbudil touhu po změně, ale bohužel to nikam nevedlo a jeho postoj se nikterak nezlepšoval. Přesto jsem ho v týmu stále držel, protože jsem uvěřil jeho nepostradatelnosti, které si byl on sám vědom.

Když jsem do týmu nabral nového člověka, který měl na systémech spolupracovat, po čase jsem se dozvěděl, že mu kolega jako jeho nadřízený záměrně nepředává své znalosti, aby si udržel své know-how, a tím pádem svou pozici.

Situace bohužel došla až do fáze, kdy kvůli konfliktní povaze tohoto kolegy z týmu odešli dva velice schopní lidé. To byla poslední kapka. Rozhodl jsem se s ním z hodiny na hodinu rozloučit.

Zjistil jsem, že jeho nepostradatelnost byla velmi relativní. Ano, nějaké problémy jsme na krátkou dobu měli, to je pravda. Ale nově nabraný člověk se najednou dokázal mnohem rychleji orientovat a zaučit, a všechno začalo zase fungovat. A především celý tým pookřál. Začal mnohem více spolupracovat, přestal jsem slýchat komentáře, že něco nejde.

Zkrátka, když máte v týmu shnilé jablko, je třeba se ho rychle zbavit, než nakazí ty ostatní nebo než kvůli němu někdo odejde. Teď, když vidím, že mám v týmu někoho, kdo rozbíjí atmosféru a je velice negativní, dám mu jednu šanci. Když se nenapraví, rozloučím se s ním.

Po této zkušenosti jsem si uvědomil, že je daleko důležitější přístup daného člověka než jeho odbornost. Protože když člověk chce, tak se odborné věci doučí.

Rád pracuji s týmy, které jsou rozmanité, jsou v nich různé osobnosti s různými názory, ale snažím se, aby v týmu nebyl nikdo negativní. Odlišné názory jsou v týmu velmi cenné. Je potřeba se o ně dělit a přicházet s kompromisy.