Zeptá-li se vás u stolu ředitel velkého podniku, co byste si dala k pití, platí, že asi nic nepokazíte odpovědí, že například sklenku šampaňského. Skoro nikdy. Jednou z těch výjimek je, když na večeři sedíte vedle ředitele společnosti Bohemia Sekt. Pak si to žádá trochu promyšlenější odpověď.

Na "bohemce" není nic špatného, ostatně nás provází celý život. Otvíráme ji na křtiny, promoce, svatby i pohřby. Je to taková "škodovka" mezi šumivými víny. Kvalitní, spolehlivá a za dobrou cenu. Ale zároveň trochu… Jak to říct? … Nudná? To asi není to pravé slovo. Avšak k vínu, i tomu s bublinkami, patří touha poznávat nové chutě a pouštět se do dobrodružství. U bohemky máme zafixováno, že nás nezklame. Ale ani nepřekvapí.

Nebo ano? Mně se to stalo, přiznávám se. Krásně orosený červený Bohemia Sekt demi sec, který číšník přinesl k dezertu, překvapivý byl. Už barvou, pekelně rubínovou a podmanivou, a také aromatem přezrálých moruší a velkých bobulí červeného rybízu.

Chuť mě pak na letní zahradě posunula ke stromkům nachového angreštu a černého rybízu. V ústech provokovala a škádlivě lechtala. Dochuť byla střední, líbezná a hříšná.

Můj tip je dát si červenou "bohemku" hned teď na Velikonoce, k nadívanému piškotovému beránku. Nevím, jak ho máte rádi vy, ale já ho dělám podle babičky − s nádivkou s kávovou příchutí. Šlehám ji z kávy, z vanilkového cukru a másla. Beránka pak ovážu červenou mašlí, která se bude hodit k barvě vína, a zasypu lentilkami.

V restauraci Oblaca na Žižkovské věži nám s červeným sektem přinesli čokoládovou pěnu. A byla to famózní kombinace. Byť ten večer bylo překvapení víc. Když jdete na hostinu do dobrého podniku s dobrými vinaři, není moc prostoru pro zklamání. Třeba o steaku z tuňáka se mi několik nocí zdálo. Ale červený sekt k dezertu byl pro mě překvapením největším. Ochutnala jsem ho poprvé. A pevně doufám, že ne naposled.