Digitalizace a robotizace nejsou podle generálního ředitele společnosti Siemens ČR a technooptimisty Eduarda Palíška hrozbou, ale příležitostí. Zejména pro Českou republiku, která by bez radikální modernizace svého průmyslu ztratila své dosavadní výhody a tím konkurenceschopnost a pracovní místa.

Nezničí nastupující internet, robotika a zmiňovaná čtvrtá vlna průmyslové revoluce pracovní příležitosti?

Otázka stojí podle mého názoru jinak. Jaké tu vůbec budou pracovní příležitosti, pokud digitalizace zavedena nebude? V České republice zatím těžíme z komparativních výhod, které stále máme. Kdy cena práce versus výkon a kvalita jsou v porovnání s ostatní Evropou ve velmi příznivém poměru. Ale tyto výhody postupně mizí, a tak se ptám, jak budeme připraveni na to, abychom obstáli v konkurenci nové digitální ekonomiky. Z těchto důvodů pro nás naopak internet, robotika a digitalizace mohou znamenat zachování konkurenceschopnosti a pracovních míst.

Takže to stavíte úplně obráceně…

Ano. Pokud tomu tak nebude, přestanou být české firmy konkurenceschopné a jen těžko mohou zůstat partnery pro společnosti, které v digitalizaci udělají výraznější kroky. Ty pak logicky budou hledat partnery schopné se napojit na jejich dodavatelsko-odběratelský řetězec. Budou spolupracovat s firmami, které se dokážou přímo propojit s jejich systémem řízení výroby a toků materiálu, a to na digitální bázi. České podniky také budou muset daleko více reagovat na požadavek individualizace produkce.

V každém případě jde o zásadní věc. O to, jakou cestou se Česká republika při transformaci své ekonomiky vydá.

Mnoho expertů varuje, že práce přece jen bude ubývat.

Nemůžeme se na to dívat izolovaně. Průmysl 4.0 je pouze jedna součást celého systému, kterému říkáme Společnost 4.0. Navíc neexistuje rovnítko mezi Průmyslem 4.0 a roboty. Robotizace je pouze jedním z jeho aspektů a není pro digitalizaci vždy nutná. V jednom z našich závodů, ve společnosti OEZ, máme výrobní linku, která už na principech Průmyslu 4.0 pracuje a není tam jediný robot. Celý výrobní proces zůstává na lidech. Roboti budou nasazováni tam, kde bude potřeba nahradit práci, která je pro lidi nebezpečná nebo fyzicky náročná. Nebo kde je lidská práce příliš nákladná. V okamžiku, kdy cena práce vzroste nad určitou mez. V Americe to je někde kolem 20 dolarů na hodinu.

A u nás? Podle statistik je tu průměr na 10 dolarech.

Cena robotů je všude přibližně stejná, a protože investice do nich musí být ekonomicky výhodná, tak podobný limit bude zhruba platit i pro nás. Na jednu stranu je dnešní tlak na zvyšování mezd správný, protože se zvedne životní úroveň a tím koupěschopnost domácího obyvatelstva. Na druhou má své limity. V okamžiku, kdy se dosáhne jisté výše, začne se vyplácet nasazování robotizační techniky. Z pohledu České republiky jde ale o dost vzdálené scénáře.

Takže časem živé práce i tady ubude.

Nemyslím, jen nastane transformace pracovních příležitostí. Jestliže dojde nasazením robotů a automatů v určité části pracovního procesu k úbytku míst, tak v jiné jeho části vzniknou nová.

Nebude jich však méně?

Evropská komise dokonce říká, že na jedno takto zaniklé místo vznikne 2,6 místa nového. Dnes se to zdá nemyslitelné, ale 60 procent dětí, které začínají chodit do školy, bude jednou pracovat v profesích, které dnes ještě neexistují a které ani neumíme pojmenovat. Vypadá to jako sci-fi, mohu však připomenout profese, které podobně vznikly teprve před deseti lety. Třeba vývojář mobilních aplikací, konzultant pro vzdělávání a přijímací řízení a řada dalších, stačí se podívat na internet. Jde o miliony lidí, kteří v nich pracují. Samozřejmě že některá zaměstnání i zanikají. Patřím nicméně ke generaci, která zažila nástup výpočetní techniky do výroby. Po prvním nadšení přišla skepse a pesimismus, tvrdilo se, že to vlastně nic nepřinese. A vidíte, jaká je dnes realita a kolik nových pracovních příležitostí vzniklo. I když lidé měli strach, že práce nebude a vše začne řídit počítač. Tak tomu není, máme mnoho nových profesí, dokonce výzkumné ústavy, které se zabývají vývojem umělé inteligence.

Analýza Úřadu vlády uvádí, že do roku 2030 tu zmizí 400 tisíc pracovních míst.

Nebral bych to úplně za bernou minci. Samozřejmě se to může stát, pokud ti, kdo tuto problematiku mají možnost ovlivnit, o ní budou především hovořit a pouze psát podobné analýzy. Všechna ministerstva, kterých se agenda 4.0 dotýká, by ji měla zapracovat do svých priorit a připravovat resorty tak, aby k něčemu takovému nedošlo. Musí jít o řízený proces. Firmy, jako je i Siemens, se ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou snaží na tyto aspekty upozorňovat a dělat osvětu pro veřejnost i politiky. Aby zavádění digitalizace zůstalo evoluční, revoluce by měla nastat jen v myšlení.

Dnešní děti bývají často kritizovány za to, že mají v rukou mobily, tablety, že sedí u počítače a neučí se.

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale je to tak. Moje generace zase držela v ruce časopis ABC nebo Svět motorů a také jsme jejich čtení věnovali docela dost času.

Takže maminka nemá říkat: jdi od toho a otevři si matiku?

Asi tak jako nás maminka musela zahnat od Merkuru a říkat: nech tu stavebnici a jdi se učit. To je úplně stejné, jen se mění hračky či věci, které každého odvádějí od studia. Pokud ale teď děti elektroniku užívají správným způsobem a jejich rodiče se zajímají o to, jakou aplikaci zrovna v mobilu mají, může to mít výrazný vzdělávací efekt. Spousta programů je v angličtině, a tak se děti přirozeným způsobem učí v tomto jazyce komunikovat. Stejně tak se učí prezentovat své myšlenky a obsluhovat techniku. Když takový přístroj dáte do ruky dítěti, vidíte, jak se během několika chvilek, v podstatě intuitivně, začne orientovat. Protože už má na čem stavět. Takže odpovím, že jde o přirozený vývoj, který bychom neměli brzdit. Jen je dobré vědět, jaké programy děti užívají a zda některé nepodněcují negativní emoce.

Jak by se měla připravovat škola a zejména samotní žáci?

Naše děti podle posledních průzkumů výrazně ztrácí v oblasti přírodních věd. Je to podle mě důsledek nedostatečného tlaku na výuku matematiky a příbuzných oborů.

Takže jste přívržencem povinné maturity z matematiky?

Jednoznačně, byl bych dokonce ještě přísnější. Matematika je univerzálním jazykem vědy a nelze bez ní rozvíjet jakýkoliv další obor, který není pouze humanitní. A protože matematika rozvíjí logické myšlení, má bezpochyby význam i pro humanitní vědy.

Není to pohled inženýra, pohled skrze strojírenství?

Jsem inženýr, ekonom, manažer, dívám se na to z pohledu člověka, který se zamýšlí nad budoucností. Podívejte se třeba na chytrý telefon nebo na jiné technické vymoženosti, které nás budou doprovázet do budoucnosti. Vše stojí a padá s matematikou. Všechny simulace, vizualizace, věci, které nám už připadají zcela běžné, to přece není nic jiného než matematika.

Robotizace přichází, když cena práce naroste nad 20 dolarů na hodinu.

A na co se v následujících letech v Česku zaměří Siemens?

Na oblast digitálních řešení. Jak pro průmysl, tak pro města máme připraveny technologie i celá řešení. Chceme podporovat české podniky, aby si udržely konkurenceschopnost. Na nesprávnou implementaci Průmyslu 4.0 mohou totiž malé firmy paradoxně výrazně doplatit. Pokud si neujasní, jaká je cílová vize, mnoho peněz proinvestují zbytečně. My jim chceme pomoci v tom, aby vynaložily prostředky na to, co opravdu bude využitelné. Podobně i města by si nejprve měla říci, jaký je stav, k němuž chtějí dospět, a co je hlavní problém.

Když říkáte, že se celý proces digitalizace musí řídit, koho tím máte na mysli? Kdo to má dělat − stát, nebo firmy?

Řízení jak ze strany firem, tak státu má svoji roli. Nemůžeme chtít, aby se vláda místo podniků starala o inovace. Nelze ale čekat, že firmy budou měnit společenské prostředí, legislativu nebo rozhodovat o budování infrastruktury, to myslím nejen tu klasickou, ale třeba rychlý internet a datovou infrastrukturu. Obrovské téma je kybernetická bezpečnost. Půjde i o to, jakým způsobem se mají řešit kolize zodpovědnosti v robotizované oblasti − nastupují přece autonomní dopravní prostředky. Klíčové je vzdělávání, vláda musí včas otevírat ve školách obory reagující na nové podmínky a klást důraz hlavně na mezioborové vzdělání, ne na to úzce zaměřené.

V souvislosti s digitalizací se mluví o přesunu výrob ze zemí s levnou pracovní silou. Dočká se takového návratu i ČR?

Hlavně aby se nepřesouvala od nás. Pokud budeme naši hospodářskou existenci stavět jen na oněch komparativních výhodách, tak k tomu dojít může. Ale takový pesimista nejsem. Díky napojení na středoevropskou oblast, zejména na Německo, které má s Českou republikou silné obchodní vazby, máme šanci zůstat v silném jádru jako jeho atraktivní člen. Zatím tomu tak je a uvedu příklad: ačkoliv mají mnozí řadu výhrad ke kvalitě domácího vzdělávání, absolventi našich škol jsou neustále velmi žádaní. Vůbec není pravda, že školy vychovávají studenty těžko uplatnitelné na trhu práce. Všechny firmy, domácí i zahraniční, po mnoha z nich rády skočí.

A bude se výroba vracet z rozvojových do vyspělých zemí?

Často se nově setkáváme s pojmy onshoring a nearshoring. V prvním případě jde o navracení výrob zpět, v tom druhém o to, že ji firmy přivádějí k sobě blíž. Hodně tomu nahrává současná geopolitická situace, riziko válečných konfliktů, změn režimů, ale také záležitosti spojené například s ochranou duševního vlastnictví. Protože právě v oboru nových technologií se vytváří konkurenceschopnost firem a tím celá budoucnost. Takže si myslím, že k takovému návratu bude docházet. Když se přejde na principy Průmyslu 4.0, levná pracovní síla přestává být tím podstatným výhodným elementem. Byla jím ještě za Průmyslu 3.0, který byl založen na automatizaci, kde jde o velké série, výrobu shodného produktu. Ta se jen optimalizuje, potřebujete jak stroje, tak dělníky. Nově půjde o schopnost vyrobit individualizovaný výrobek za náklady srovnatelné s masovou výrobou. K tomu je zapotřebí vytvořit takzvané digitální dvojče, komplexní digitální popis produktu. Nejde jen o nějaký 3D obrázek, ale přesný popis toho, z jakých dílů je výrobek složený, jak na sebe tyto díly navazují, jaký je dodavatelský proces a jaké parametry mají být naměřeny při výrobě nebo kompletaci jednotlivých sestav. Takové informace pomohou významně zkrátit inovační cyklus. To vše vytlačuje výhodu postavenou na levné pracovní síle.

To je krásná představa, současně zní varování, že robotů v podnicích bude přibývat a lidí − plátců daní − ubývat. Neměly by se z robotů platit odvody, jak to navrhuje Bill Gates?

Zdaňování robotů je čistě politická záležitost, nemá to žádný racionální důvod. Vyjdeme-li z předpokladu, že za každé digitalizované pracovní místo by ve zdravé ekonomice měla vzniknout dvě až tři místa nová, tak plátců daní neubude. Proč by se pak měli navíc zdaňovat roboti? To je zkratkovité a krátkozraké uvažování.

Nemají se lidé bát alespoň umělé inteligence? Řada špičkových vědců se na ni těší, mnoho jiných před ní varuje.

Ray Kurzweil přišel s teorií singularity, s myšlenkou, že pokrok nabude už v roce 2040 takové rychlosti, že člověk už nebude schopen ho pochopit a technika ho překoná. Asi bych byl příliš velkým filozofem a vizionářem, kdybych se snažil konkurovat takovýmto teoriím, ale přece jen si myslím, že všechny systémy jsou tak chytré, jak chytře jsou naprogramovány. Ani člověk není statický, vyvíjí se. A je otázka, nakolik bude vznik umělé inteligence řízený. Scénáře mohou být různé, ale věřím, že pokud vše budeme rozvíjet harmonicky s dalšími součástmi společnosti, tak by nástup vyššího stupně výpočetní techniky měl být pro lidstvo spíše výhodný.

Související