V Česku se kouří hodně a bude jen dobře, když se zbavíme image čtvrté "nejprokouřenější" země v Evropské unii. Na Slovince či Belgičany sice nemáme, ale i tak je roční dávka 2010 cigaret na jednoho Čecha příliš.

Politici tvrdí, že pomůže novela o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Té se v médiích nepřesně říká protikuřácký zákon, protože nejvýraznější změnou je právě zákaz si zapálit v hospodě od příštího měsíce.

Podle výzkumu analytiků Komerční banky se však prakticky ve všech zemích, kde přijali podobnou legislativu − a to je v Evropě všude, jsme ostudně poslední −, spotřeba cigaret do dvou let vrátila na původní úroveň. V některých zemích se rok po zákazu dokonce kouřilo více než před propadem zapříčiněným zákazem cigarety v restauraci. Třeba v Irsku.

To je varující. Vždyť politici argumentují právě takto, proč je kouření třeba omezit. A proto jsou ochotni přehlížet pro dobrou věc nesporné náklady zákona. Samotný protikuřácký zákon restaurace ani tak neděsí, ale v kombinaci s elektronickou evidencí tržeb a dalšími povinnostmi, které se sešly v tento rok, je to pro ty menší najednou takřka likvidační situace.

Nemělo by to tedy v Česku dopadnout jako v mnohých ostatních zemích. Radost z desetiprocentního či i hlubšího propadu spotřeby cigaret na hlavu nesmí být jen roční oslavou, po které se vše vrátí do starých kolejí.

Spolu s vyhnáním cigaretového kouře z restaurací je třeba řešit, zda cigareta u nás není příliš levná. Spotřební daň na krabičku cigaret je v Česku zhruba 1,9 eura, což je podobné jako v Maďarsku či na Slovensku. V Německu je to však už 3,1 eura, v Británii pak šest eur. Je to málo, nebo hodně?

Možná by i stačilo změnit chování nejvyšších politických představitelů. Předposlední prezident otevíral novou továrnu na cigarety jako symbol svobody. Ten aktuální zase tvrdí, že kdo začne kouřit až ve 27 letech, kouří bez rizika.

V té chvíli se pak samozřejmě zdají i ty nejodpornější obrázky na krabičkách celkem zbytečné.

Související