Příští rok uplyne 20 let od slavného vítězství českých hokejistů na olympiádě v Japonsku. Pro mnoho Čechů možná nejradostnější okamžik tuzemské sportovní historie měl připomenout animovaný film nazvaný Nagano − Zrození hrdinů. "Zlatí hoši" s hvězdným Jaromírem Jágrem se v něm coby loutky prohánějí po olympijském stadionu, jehož maketu postavil tvůrčí tým v čele s režisérem Pavlem Sadílkem. V příběhu zpracovaném scenáristou Petrem Kolečkem oživne i lapačka Dominika Haška. Sám nejúspěšnější český hokejový brankář i populární komentátor Robert Záruba se na vzniku filmu podíleli. Přípravné práce na snímku začaly před třemi lety.

"Výročí v únoru 2018 bohužel nestihneme," omlouvá se režisér. "Hotovo bude snad za další tři roky. Datum už nehoníme, jde nám o kvalitu." Tvůrci pracují už na sedmé verzi scénáře, větším oříškem než stavba příběhu se ale ukazuje shánění peněz. Nyní jsou podle Sadílkových slov na 20 procentech rozpočtu, který má dosáhnout 70 milionů korun. Příliš úspěšná nebyla veřejná internetová sbírka, proto chtějí autoři kvůli financím oslovit zahraničního partnera, zkoušejí to v Kanadě. Státní fond kinematografie o grant nežádali.

Mnoha lidem se tolik desítek milionů na "animák" může zdát jako přehnaná suma. Filmaři ale argumentují, že evropský průměr u loutkového i 3D filmu se pohybuje kolem 200 milionů korun, americké trháky, například od společnosti Pixar, pak stojí přinejmenším dvojnásobek. V případě loutkového snímku je drahá především zdlouhavá, piplavá lidská práce, kdy se za den dokončí jen několik sekund filmu.

Zatímco hranou rodinnou komedii natočíte i za jedno léto, animovaný film vzniká několik let," říká Marek Toušek.

"Zatímco hranou rodinnou komedii natočíte i za jedno léto, animovaný film vzniká několik let," upozorňuje Marek Toušek, místopředseda Asociace animovaného filmu. "U hraného díla pracujete s realitou, která už existuje, u animovaného existuje realita na začátku jen ve fantazii tvůrců a pak ji musí postupně výtvarníci, scenáristé, animátoři a další členové týmu postupně a zdlouhavě vytvářet krok za krokem. To se týká i 3D animace," upozorňuje režisér Martin Kotík, jenž má za sebou hrané filmy (například Pánská jízda) a nyní dokončuje animovaný snímek Hurvínek a kouzelné muzeum. Ten má na Česko nadstandardní rozpočet 170 milionů korun a do kin přijde už před prázdninami.

Záhadný Heptyl

"I lidé od filmu bývají těmi částkami překvapení," podotýká 44letý Sadílek. Nagano, téma, které by mohlo mít potenciál oslovit miliony diváků, má být jeho první celovečerní počin, dosud točil kratší věci a reklamy a vyučoval animovaný film na odborné škole ve Zlíně.

To o rok mladší Cyril Podolský už režíroval úspěšný televizní večerníček Krysáci, česko­-německý seriál Čarovná rolnička a jako animátor se podílel na večerníčcích Králíci z klobouku či Pat a Mat. Připravuje projekt neméně ambiciózní než Sadílek. Film podle vlastního scénáře, jenž má kombinovat animované a hrané postupy. Přestože titulním hrdinou bude loutka pojmenovaná Heptyl, necílí na děti, ale hlavně na dospělé.

"Chceme film na kasy, ne na festivaly. Chceme film pro střední Evropu, což je 150 milionů lidí, kteří mluví jen třemi jazyky, když nepočítáme Slovensko, kde by mělo být rozumět," říká Podolský a sní o velkolepé premiéře, která proběhne ve stejný den zároveň v Praze, Berlíně, Vídni, Varšavě, Bratislavě a i v Břeclavi, u níž se bude natáčet.

"Heptyl je tvor, kterého si může udělat každý. Z čehokoliv, co má po ruce. Když si ho udělá ve chvíli, kdy je mu opravdu nejhůř a nejvíc to potřebuje, Heptyl pak ožije a pomůže. Když ho ale někdo prodá nebo ukradne, to pak takový Heptyl chcípne," přibližuje Podolský loutku, jež měla původně žlutou barvu a nyní je laděna spíš do béžova. "Kolegyně jej kvůli té žluté označila za škaredého českého Mimoně, tak jsme to změnili," vysvětluje Podolský.

Ve vsi Hluchyně a jejím okolí, kde se příběh odehraje, žijí další roztodivná zvířata zrozená z odpadu vyváženého z nedaleké tajné továrny, v níž se vyvíjejí biologické zbraně. Lidské postavy mají ztvárnit herci Lucie Vondráčková, Jan Sklenář či Boleslav Polívka. Podle Podolského se právě domlouvá renomovaný zahraniční autor hudby. Tím má být Francouz Armand Amar, který vytvořil například skladby pro lyrický dokument Člověk od Yanna Arthuse­-Bertranda.

Ovšem i Podolský teprve na Heptyla shání peníze. O výši rozpočtu zatím nechce mluvit, připravena je dosud jen krátká filmová ukázka vybrané lokace na Pohansku u Břeclavi, kde před 20 lety F. A. Brabec natáčel svého Krále Ubu.

Dál pokročil další "animák" Myši patří do nebe, jejž podle scénáře Denisy Grimmové, Alice Nellis a Richarda Malatinského režíruje Denisa Grimmová a Jan Bubeníček. "Česká část rozpočtu je pokryta, teď se dojednává zahraniční účast," říká Vladimír Lhoták, producent filmu, jenž vzniká v česko­-slovensko­-francouzské spolupráci a vypráví o dvou nepřátelích, Lišákovi a Myšce, kteří se po nešťastné události ocitnou spolu v nebi.

Již zmíněný Kotíkův film Hurvínek a kouzelné muzeum, který bude mít po sedmiletém úsilí premiéru na konci srpna, je jediným českým animákem, který se vyráběl v zahraničních studiích − v Belgii, Rusku, Německu a Dánsku. Členem režijního týmu byl i Jesper Møller, jenž režíroval například Asterixe a Vikingy. Spejbl se v příběhu zpracovaném ve 3D technologii živí jako hlídač Muzea loutek a jeho syn Hurvínek jej, další postavičky, muzeum i celé město zachraňuje z moci zločinného Pána Loutek. Snímek vznikl za souhlasu i podpory nedávno zesnulé ředitelky Divadla S+H Heleny Štáchové.

Kromě těchto filmů je v různé části přípravy a roztočenosti dalších asi šest snímků.

Svět už nás nezná

Zmíněný Marek Toušek si na své workshopy do Litomyšle zve veličiny světového animovaného filmu, letos má třeba přijet Mike Cachuela, jenž se podílel na Koralíně. "Znají Týrlovou nebo Trnku, ale když přijde řeč na českou tvorbu po roce 1989, nevybaví si vůbec nic," poznamenává Toušek. Prvních 15 let po převratu, který přinesl rozpad velkých státních studií (například Bratří v triku), tu byl skutečný úhor.

Animované novinky

◼ Čeští tvůrci nyní pracují přibližně na desítce celovečerních animovaných filmů či snímků s animovanými prvky. Nejblíže uvedení má 3D verze příběhu o Spejblovi a Hurvínkovi, kterou čeká premiéra na konci srpna. Na jaké filmy se tedy můžeme těšit?
Hurvínek a kouzelné muzeum, režie Martin Kotík

jarvis_59416068498e9b936bd8168d.jpeg

Lajka, Aurel Klimt
Myši patří do nebe, Denisa Grimmová, Jan Bubeníček

Myši patří do nebe, Denisa Grimmová, Jan Bubeníček. (Ilustrace: Rolloning pictures, Fresh Films, Maur film)

Nagano – Zrození hrdinů, Pavel Sadílek 
Heptyl, Cyril Podolský 
O nepotřebných věcech a lidech, David Súkup

jarvis_59416069498e9b936bd81695.jpeg

Jedenáctka, David Súkup
Hmyz, Jan Švankmajer
Malý pán 2, Pavel Beran
Život k sežrání, Kristina Dufková

Nepočítáme-li Večerníčky a několik snímků surrealisty Jana Švankmajera, kombinujících hrané a animované prvky, vznikl pouze jeden čistě animovaný "celovečerák". Šlo o Fimfárum, a to ještě tři z jeho pěti částí byly natočeny už za normalizace. Po roce 2005 už to bylo lepší. Vznikl třeba na zahraničních festivalech oceněný snímek Na půdě Jiřího Barty (2009). Loňští Lichožrouti Galiny Miklínové cen ani příliš příznivých recenzí nepobrali, ale zatím byli prodáni do pěti zemí, což je na český animák po roce 1989 unikát. Na Autopohádkách (2011) se vedle dalších režisérů podílela také legenda 60.−80. let Břetislav Pojar (mimo jiné Pojďte pane, budeme si hrát), podobně jako Kozí příběh (2008), Malá z rybárny (2015), Malý pán (2015) nebo Smrtelné historky (2016)eufemisticky řečeno díru do světa neudělaly. Poměrně divácky úspěšný byl Kuky se vrací Jana Svěráka (2010), který se podle zahraničních vzorů snažil prodejem plyšáků prosadit i v oboru zvaném merchandising. Na rozhraní žánrů stál film Alois Nebel (2011), natočený metodou rotoskopie čili překreslováním filmových rámečků.

"Těch posledních zhruba deset patnáct let je rozpačitých, když víme, že v zahraničí je po animovaném filmu zhruba ve stejnou dobu boom poptávky. Nejsme na ni ale bohužel schopni reagovat odpovídající nabídkou," říká Marek Toušek. Nový zájem o animovaný film přišel s rozvojem počítačových 3D technologií, které proslavilo americké studio Pixar filmy jako Příběh hraček, Nemo či Úžasňákovi. S rozvojem internetu a digitalizace se prosadily nové formy distribuce, například přes Netflix či Amazon. I do českých kin v posledních letech zhruba čtvrtina diváků přišla na animované filmy a Lichožrouti se především v konkurenci amerických studií umístili v tuzemské návštěvnosti na pěkném čtvrtém místě.

Nejsme dobří obchodníci

Proč tedy Češi, kdysi animovaná velmoc, nebodují v zahraničí? Ještě před několika lety si tvůrci stěžovali hlavně na nedostatek státní podpory. "Nyní se ale situace zlepšila," říká Martin Vandas, producent tří dílů Fimfára či připravovaných snímků O nepotřebných věcech a lidech a Jedenáctka, který kvituje skutečnost, že Státní fond kinematografie už třetí rok odděleně od ostatních žánrů podporuje i animovaný film − a to už od jeho počátečních fází vzniku včetně literární přípravy. Oproti předloňským 17 milionům rozdělil loni celkem do 11 projektů − celovečerních i krátkometrážních − dohromady 46 milionů korun. Hurvínek, jenž jde letos v létě do kin, například obdržel devět milionů, což však dělá pouhých šest procent z velkorysého, bezmála 170milionového rozpočtu snímku.

"Možná nejsme dobří obchodníci. České animované filmy se v průměru prodají pouze do tří zemí, což je počet, který nás řadí na chvost Evropské unie," podotýká Toušek. Podle něj ale větším problémem je, že příběhy nabízené Čechy "nerezonují se světem", někdy "nudí a jsou bezpohlavní". "Nebo není jasné, komu jsou určené, jmenoval bych třeba Malou z rybárny," připomíná film Jana Baleje z roku 2015 − u něj rodiče s dětmi odcházeli z promítání příběhu na motivy Malé mořské víly Hanse Christiana Andersena s rozpaky, protože děj se odehrával v nevábném přístavním hampejzu.

Digitální technologie zrychlily a zefektivnily výrobu snímků, jenže sebezručnější počítačový animátor nic nezmůže, pokud nemá k dispozici originální, dechberoucí a do detailů propracovaný příběh a nejlepší výtvarníky. Na amerických snímcích pracují celé týmy scenáristů a dalších umělců, což si žádná česká produkce dovolit nechce a ani nemůže. "Stát by měl daleko více než výrobu podpořit počáteční stadia vývoje. Jak ukazuje případ Hurvínka, vyrobit to pak mohou studia kdekoliv na světě," míní Toušek. Nechme se tedy překvapit, jak loutky taťuldy a synátora v globalizované 3D podobě přijmou čeští diváci, kteří na legendárních postavičkách vyrůstali.

Víc průmysl než umění

V Česku je kromě pražské FAMU ještě asi šest škol, kde se animovaný film vyučuje − mimo jiné třeba i v Jihlavě a Písku. "Před katedrami" tak vzniká mnohem více filmů (samozřejmě krátkých) než v profesionálních studiích. Paradoxem je, že absolventi pak většinou nenacházejí uplatnění, ale filmaři si zároveň stěžují, že najít kvalitního animátora není jednoduché. "Problém je, že na školách se většinou učí na starých technologiích," podotýká režisér Nagana Sadílek.

Dnes se o animovaném filmu mluví čím dál častěji jako o průmyslovém odvětví než jako o umění. "Mohl by například zaměstnat řadu zejména mladých lidí. Animace je finančně náročná, ale může jít o zajímavou investici, když se film prosadí v zahraničí," podotýká Toušek. Zároveň připomíná, že u úspěšných amerických i evropských snímků největší zisky nepocházejí ani tak ze vstupenek, jako spíš z merchandisingu: prodeje hraček, her, knížek, oblečení.

"Půjde to jedno za druhým. Jde o to, aby se o filmu vědělo dřív, než se začne točit. Tak jak to dělá třeba Netflix," říká režisér Krysáků a připravovaného Heptyla Podolský, přičemž upozorňuje na amerického poskytovatele filmů na webu, který masivně pracuje s merchandisingem. Heptyl už existuje jako elektronická kniha, režisér se podle svých slov nedávno dohodl na jejím čtení v rozhlase, později se začnou Heptylové prodávat coby figurky, v obchodech budou stolní hry a stavebnice. Podolský dokonce prohlašuje: "Možná se někdo bude zlobit, ale není špatně, když je animovaný film čistá komerce."

Nyní se Podolského novým hrdinou stává Heptyl.