Co se Timothy rozvedl, měl smůlu na ženské. Kolikrát si vyčítal, co to tenkrát provedl − s manželkou spolu byli léta a skvěle si rozuměli. Nebylo s ní vůbec nic v nepořádku, až na to, že už jí nebylo dvacet − ani třicet − a Timothy přišel k penězům a získal pocit, že "si zaslouží něco lepšího".

Povídka pro ego!

O jaru, slunci a svěžích barvách pro ego! píší

◼ Ondřej Neff
◼ Miloš Urban
◼ Michal Šanda
◼ Petr Stančík
◼ Emil Hakl
◼ Iva Pekárková (tento týden)
◼ Petr Vydra
◼ Bogdan Trojak
◼ Josef Veselka
◼ Jan Bartáček

"Něco lepšího", to byla bohužel šestadvacetiletá Sheila, pohledná, to ano, ale zlatokopka, což samozřejmě postřehl, až když už bývalá manželka dávno měla jiného a děti se mu odcizily. Bylo pozdě něco napravovat.

Koupil tenkrát nový dům − nový dům pro novou ženu − a najal bytového architekta. Chtěl mít všechno moderní, takové, aby se to líbilo exkluzivní blondýně dobře o generaci mladší. Jenže pak Sheila stanula na prahu koupelny, jedním elegantním kotníčkem se podrbala o druhý a řekla: "Miláčku, tak tyhle kachlíky prosím tě nech hned vyměnit, ano?"

Namísto elegantních, střízlivých kachlíků musel v koupelně nainstalovat kachlíky okázale modré, s ořízkou z pravého (pravého!) zlata. Připadalo mu to příšerně nevkusné.

A tak se ani nedivil, když ho nová přítelkyně Jenny, taky mladá, ale daleko rozumnější, hned druhý den požádala, jestli by nemohl kachlíky vyměnit − přece své milostné hrátky nebudou provádět v koupelně tak nechutně poznamenané Timothyho bývalou.

Iva Pekárková
jarvis_59426fab498e5f1e3252a732.jpeg

V životě už byla leckým, třeba barmankou a taxikářkou, také emigrantkou, především je však spisovatelkou. Toho času žije v Londýně, píše však především česky, její knížky vycházejí také ve Velké Británii, Španělsku, Slovinsku či Německu.

Jenže ani s Jenny to nevydrželo, a když si Timothy přivedl Dianu, musel kachlíky vyměňovat znovu.

Ta koupelna byla prokletá. A jak se Timothyho přítelkyně střídaly, střídaly se i kachlíky. Místní dekoratér mu bez říkání dával pětadvacetiprocentní slevu − toužil si tak skvělého zákazníka za každou cenu udržet. Timothy by se vůbec nedivil, kdyby se mu chlapi, co mu kachlíky pokládali, tajně vysmívali. Naštěstí to nemohl tušit, všichni byli Poláci. A Timothy ani nevěděl, jestli chodí pořád ti samí. Nepatřil k Angličanům, kteří se přátelí s cizinci.

Až pak mu padla do oka… cizinka. Ilene. Byla z Československa, a i když měla k Timothymu věkově mnohem blíž než většina nedávných přítelkyň, připadala mu půvabná. A taky se o sebe uměla postarat: jezdila taxíkem! Timothymu se zalíbila hned, když mu ji taxislužba náhodou poslala. Přemluvil ji, aby si z ní směl udělat "soukromou taxikářku" − a volal ji pak pokaždé, když se chtěl svézt. Taky jí vždycky dal mnohem víc, než kolik by si řekla − on si to mohl dovolit a ona peníze potřebovala.

Anna Jiroutová
jarvis_59426fab498e5f1e3252a736.jpeg

Má ráda slunce, svěží barvy, procházky či posezení na kavárenské zahrádce, kde většinou neodolá a začne si za chvíli kreslit do skicáře své spolustolující. Věnuje se také grafickému designu, grafice interiérů a ilustraci.

Vždycky si skvěle popovídali − tedy v rámci Ileniny omezené slovní zásoby − a jemu se líbila čím dál víc. O Vánocích se odhodlal ji pozvat na večeři. Příjemný večer sice neměl pokračování, ale od té doby si byli bližší. A Timothymu na ní teď tak hrozně záleželo, že nevěděl, co si s ní počít. Nechtěl ji vyplašit.

Naštěstí pak přišlo jaro. Všechno se dralo ven z pupenců, i Timothyho city. Vzal si na to sportovní košili, která mu vždycky dodala odvahu, a poslal jí SMS, že ji má rád. Za dvě minuty telefon zabzučel: "Já tebe taky."

A tak se stalo, že jednoho slunečného dne stanula Ilene, česky Ilona, na prahu Timothyho koupelny. Rozhlédla se kolem a řekla: "Teda, ty kachlíky jsou krásný!"