Vždy jednou začas je třeba přeřadit na vyšší rychlost. Obzvlášť to platí na filmových festivalech, kde často vládnou snímky pomalé jako mlha, jež se nekonečné hodiny převaluje v ospalém údolí.

Zato původem britský režisér Edgar Wright drží pedál na podlaze už přes dvě dekády. V roce 1995 celovečerně debutoval westernovou parodií Pro hrst prstů, názvem – v češtině ještě údernějším než v originále – odkazujícím k žánrové klasice Pro hrst dolarů.

Svou schopnost natáčet se stejným "drajvem" o zabíjení zombiů (Soumrak mrtvých z roku 2004) i pití piva (U konce světa z roku 2013) teď úspěšně dovezl až do Hollywoodu, kde z jeho nového "akčního muzikálu" Baby Driver převládá nadšení. A diváky film oprávněně zvedá ze sedaček také v Karlových Varech, kde je uváděn v půlnoční sekci. Koncem července jej začnou promítat běžná kina.

Film o trochu autisticky působícím mladíkovi jménem Baby, který jezdí, aby splatil dluh u mafiánského bosse, nesází na příběh. Ten je předvídatelný. A vlastně snímek tolik nesází ani na postavy, ty jsou ve starších filmech Edgara Wrighta plastičtější, neboť jim "šťávu" dodávali Wrightovi dvorní herci a také spoluscenáristé Simon Pegg a Nick Frost.

O to více se Wright může vyřádit po formální stránce. Jiný takhle rychlý, zábavný, přitom plynule a přehledně sestříhaný film ve Varech letos k vidění není.

Ne že by šarmu Baby Drivera nepomáhali také ústřední herci v čele s mladým Anselem Elgortem. I Kevin Spacey a Jon Hamm si natáčení nejspíš užili.

Jsou to pochopitelně spekulace, ale z obou slavných televizních tváří – známých z ceněných seriálových dramat House of Cards a Mad Men – vyzařuje, že po mnoha letech práce pro televizi se zase jednou mohli vyblbnout v řádně nadsazených rolích gangsterů a zabijáků.

Možná ještě o stupeň lepší je ve své obdobně vyšinuté a násilnické roli Jamie Foxx. Přesto hlavním lákadlem filmu není zkušeně zahrané a zábavně sehrané pošťuchování postav.

 

Když si Baby hned v úvodu snímku vykračuje pro oblíbenou kávu, každý jeho pohyb je podřízen rytmu hudby. Tu ostatně Baby nejen neustále poslouchá, ale také vytváří.

Až obsedantně si zaznamenává všechny zvuky a promluvy kolem sebe na stařičké audiokazety. A remixuje je. Nejen když řídí, ale dokonce ani když sedí na "válečné" poradě před lupičskou akcí, nevyndá z uší sluchátka.

Režisér Wright tento motiv hudbymilovného řidiče využívá k symbiotickému spojení dvou příbuzných, přesto v očích mnohých diváků vzdálených žánrů: muzikálu a akčního filmu.

Muzikál možná zahřívá srdce divaček emocemi a "akčňáky" zase útočí na oči diváků, které zaplavují obrazy násilí a destrukce. Ale také je toto genderové dělení plné předsudků, oba žánry mají fanoušky i fanynky.

A hlavně žánry pojí silná strukturní příbuznost: v obou si publikum užívá, kterak je vyprávění přerušováno záplavou choreograficky vytříbených rejů na plátně. Lhostejno, zda jde o tanec a zpěv, či přestřelky, honičky a kung-fu – dokonalost pohybů vládne obojímu.

Režisér Wright to dobře ví a s láskyplností i drsností zkušeného automechanika sestrojil skvělý hybrid hudby a akce – jeden z prvních filmů, kde při honičkách nevládne ani tak napětí, nýbrž radostný obdiv k tomu, že a jak auta tančí.

Abychom zůstali u klišé spojených s dopravními prostředky, ke konci filmu přece jen maličko spadne řetěz. Ale po většinu času jde o oslavu umění kamery, střihu a režie, kde se báječně hodí průpovídka z jednoho slavného tanečního filmu. I tady platí, že "Baby nebude sedět v koutě", jak památně říká Patrick Swayze ve filmu Hříšný tanec.

Dost možná je to odkaz zcela záměrný. Edgar Wright rád cituje své oblíbené tituly a také jeho Baby je chlapík, který sedí někde v koutě se sluchátky na uších, zatímco ostatní gangsteři si dokazují, kdo je nejdrsnější a nejuřvanější kohout v kurníku.

Jakmile však Baby sedne za volant, je jasné, kdo je v té chvíli pánem. Podobně jako když nesmělá Baby z Hříšného tance začne tančit.

Film

Baby Driver

Scénář a režie: Edgar Wright

Falcon, česká distribuční premiéra: 27. července

Hned v úvodní akční scéně Baby Drivera si divák vzpomene na hypnotický titul Drive z roku 2011, který patřil nejen k vrcholům akčního žánru, ale k vůbec nejlepším snímkům roku. Avšak Edgar Wright publikum okamžitě ujistí, že tohle nebude ta v mnohém mlčenlivě uměřená, až lyrická jízda s jemně pulzující, posmutnělou elektropopovou hudbou jako Drive.

Baby Driver je především nadupaná akční zábava bez takových "postranních úmyslů", jako je drama či komplexní ponor do nitra hrdinů. Dokonalý životabudič a vítaná protiváha obtížnějších kinematografických tvarů, které jsou v Karlových Varech z pochopitelných důvodů v přesile.

Je dobře, že festival představuje obě polohy kinematografie. A že tudíž divákům některé z půlnočních projekcí ještě druhý den v uších píská, podobně jako "Bejbymu", hrdinovi filmu, který určitě není nejlepším titulem Varů. Ale přesto tu předjel úplně všechny.