Císař Josef II. se do učebnic dějepisu zapsal zrušením nevolnictví a tolerančním patentem. Ale reforem má za sebou víc! Méně se už například ví, že v roce 1874 umožnil poddaným otevřít podniky, ve kterých mohli hostům nabízet své víno či ovocné šťávy. Historii tím ovlivnil méně, ale podobně trvale. Protože klasické rakouské heurigery, tedy vinné výčepy s nabídkou jednoduchých jídel, existují dodnes. Pět jich má podle časopisu Falstaff to nejvyšší ohodnocení. My jsme se vydali do Heuriger Pulker, které je "jedničkou" v Dolním Rakousku.

Císař pán sice ve svém původním patentu zakázal v heurigerech servírovat jídlo, aby nekonkurovaly hospodám, ale to už naštěstí padlo. Mohli jsme si tedy objednat skvělé šunky a sýry, samozřejmě typické rakouské pomazánky (ano, byl i výtečný liptauer) a famózní pečený bůček na kmíně. Výpek v mističce, který jsem si mazala na chleba, mi připomněl vytírání pekáče v dětství u babičky.

A pochopitelně víno, elegantní a přitom svěží Grüner Veltliner Smaragd Ried Steiger 2016. Barva bledé luny, na Smaragd nezvykle světlá. Aroma nabízející směs meruněk a bílých broskví, nasládlých, ale netajících svěží vítr, prohánějící se i v červenci brzy ráno vinicemi. Chuť harmonická, "prsatá" (představte si sami!), nakombinovaná ze zralé papáji, salátových okurek a ananasu. S dochutí středně dlouhou a sladce hořkou.

Víno vám tu nalijí do džbánku, a když chcete vidět lahev, přinesou ji. Ale bez viněty! To probudilo mou zvědavost. A také detektivní vlohy. I když zas tolik jich třeba nebylo. Obsluha bez mučení přiznala, že víno je od vinaře Karla Suppe­rera ze sousední vesnice Rossatz. Hned druhý den jsme se tam vypravili a nakoupili bedničku za víc než přijatelnou cenu devět eur za lahev (u Pulkera stojí dle nepsaných pravidel "sedmička" 18).

Heuriger Pulker je na té "druhé" straně Dunaje, proti známé vesnici Weissenkirchen a městečku Dürnstein. Béčková strana, dalo by se říct. Ale pamětníci vinylových desek potvrdí, že na béčkových stranách byly často ty nejlepší songy…