Už po čichu člověk pozná, že středověký dům upíchnutý v úzké uličce šumavského Vimperku je něčím zvláštní. Nasládlá vůně sladu odkazuje na pivovar, trocha dezinfekce na lékařskou ordinaci. "Nevím o jiném pivovaru v Česku, kde by byla zároveň ordinace," říká majitel minipivovaru Ivan Hojdar.

Bývalý IT inženýr vaří pivo společně se sládkem Prokopem Jeřábkem. Manželka Alena Hojdarová v domě pracuje jako lékařka se specializací na ušní-nošní-krční a po skončení ordinačních hodin degustuje pivo. "Ženy poznají víc chutí a vůní, to je dar. Nemusím se ani napít, abych poznala problém," vysvětluje Hojdarová.

Manželé přišli do Vimperku z Prahy před dvanácti lety. Milovníci přírody a sportu nejdříve našli místo pro lékařskou ambulanci. Později se jim ve městě pod Boubínem podařilo koupit polorozbořený dům v uličce stoupající strmě k historickému náměstí a začali přemýšlet, jak začít podnikat.

"Přišlo nám zajímavé oživit ve Vimperku pivovarnickou tradici, už nevím, kdo z nás s tím nápadem přišel," vzpomíná Hojdar a přiznává, že místní si k nim našli cestu díky ordinaci. "Jako doktorka zná manželka všechny, zapadli jsme hlavně díky tomu," doplňuje. Oba dva se zajímají o historii Šumavy, Hojdar například správcuje i hřbitov v nedaleké vsi Nový Svět.

Pivo se ve Vimperku vařilo do 60. let, někdejší schwarzenberský ani měšťanský pivovar nepřežily válku a komunistické zestátnění. Nápoj do města vrátili před sedmi lety Hojdarovi, teď ho prodávají i do restaurací kuchaře Zdeňka Pohlreicha. "Jeden z jeho manažerů tu byl na dovolené, naše pivo mu chutnalo a nechal nám tady vizitky," vzpomíná Hojdar.

Když s pivem manželé začínali, uvařili dvě stovky hektolitrů za rok. Nyní je to dvakrát tolik a v plánu je další růst. I přesto, že pivovar už funguje bez vlastní restaurace, kterou Hojdarovi museli pro malý zájem hostů zavřít. "Stala se nám přítěží, pivo od nás kupují jiné restaurace," objasňuje majitel.

Naopak v pětadvacet kilometrů vzdáleném Kašperskohorském pivovaru je kuchyně důležitá a do její restaurace v centru města Kašperské Hory chodí místní i turisté. Majitelka Alexandra Michalová přitom o životě na Šumavě, pod hradem vystavěným císařem Karlem IV. nijak nesnila, v Praze měla dobře rozjetou manažerskou kariéru v bance.

"Jezdili jsme sem na dovolenou, později koupili byt a pak přišla možnost koupit tuhle barabiznu, nápad založit pivovar byla nejdříve sranda," směje se a ukáže na opravený, moderní pivovar.

Původní vtip však rychle nabral reálné obrysy, Michalové a jejímu příteli se stavbou pomáhala rodina i místní. Pivovar funguje přes rok a týdně uvaří tisíc litrů piva. "Nechci mít velký pivovar a vyvážet do zahraničí, záleží mi na dobré kuchyni," uvádí majitelka. Pivovar i restauraci se snaží vést tak, aby nebyly jen atrakcí pro turisty, ale aby je navštěvovali i místní.

Pivo se naučila vařit náhodou. "Doma jsem začala dělat různé paštiky, marmelády nebo pečené čaje," vypráví sládková. Po čase jí prý došly nápady a dočetla se, že se dá doma uvařit i pivo. "Šla jsem do kuchyňských potřeb, koupila velký hrnec, který nahrazoval varnu, plastový kbelík jako kvasnou káď a velké síto," vzpomíná.

Michalová teď vedle role sládkové pečuje o tři děti, s nejmenší dcerou je na mateřské. Návrat do banky, kde pracovala původně, má stále otevřený. "Asi zamáčknu slzu, ale v jedné fázi si musíte vybrat. Láska k pivu a Šumavě mě možná donutí zůstat," svěřuje se.