Pověst zabijáka, vraha štíhlé linie, gastronomické "prasečinky", jíž by se měli příznivci zdravého životního stylu vyhnout obloukem, získal buřt až v posledních letech. Mohou za to levné příměsi, nerozklíčovatelné složení, tlak na ceny. "Pan špekáček", skutečný švihák mezi uzenkami všeho druhu, má ovšem jasně daný obsah ingrediencí i svůj rodokmen. Respektive měl.

Kvalita na houpačce

Poprvé se představil tuzemské veřejnosti v roce 1891 na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze a okouzlil každého, kdo jej ochutnal. Lahodná směs v hovězím střívku tehdy povinně obsahovala 50 procent hovězího zadního z mladých kusů, 20 procent vepřového masa bez kůže a 30 procent na kostičky krájeného špeku. Podle této původní receptury byl špekáček kořeněný jen česnekem, pepřem a trochou muškátového oříšku. Pomineme-li krátké zauzení a relativně vysoký podíl tuku, nebylo vlastně nic, co mu vytknout. Potravina to byla čistě bezlepková, bez nežádoucích umělých příměsí.