Roku 1882 se ve skotském Leithu uskutečnilo "výběrové řízení", proti jehož transparentnosti by se ani při našich současných zkušenostech nedalo nic namítnout. William Sanderson, v té době již ctihodný člen komunity výrobců blended scotch whisky, pozval odborníky a své přátele na slepou degustaci téměř stovky kombinací sladových a obilných destilátů, jež byly uloženy k zrání v číslovaných sudech. Vybídl je, aby vybrali vzorek, který jim nejlépe chutná. Obětavci se shodli na sudu 69 − a značka byla na světě.

Plnili ji ze začátku do lahví po portském. Někdy v první dekádě 20. století přišel na řadu nízký tvar s širokými "rameny" a dlouhým štíhlým hrdlem. Tak ji nejspíš znal i sir Ernest Shackleton, jenž si nechal přibalit pár bedýnek populárního destilátu na svou antarktickou expedici. Odůvodnil marnotratnost lékařskými a oslavně-protokolárními účely. Ve filmu Náš člověk v Havaně je už lahev štíhlejší, ale ještě stále nese rudou pečeť na úpatí hrdla. Dnes už ji tam nehledejte.