Všemu, co se má vydařit, musí předcházet obřad. Rituálem je tedy potřeba začít každý nový den. Hinduističtí Balijci přiloží každé ráno sepnuté dlaně k čelu. Ve svých soukromých chrámech, které má na tomto indonéském ostrově bez přehánění každá rodina, zapalují vonné tyčinky. Kadidlo je do palmového nebo banánového listu zabalené společně s květinami, ovocem, kousky masa nebo i penězi. Tyto tiché ceremonie se odehrávají na rýžových políčkách, v přístavech, před obchody, restauracemi. Turisté, pokud se nedívají pod nohy, denně nechtěně rozšlapávají a rozkopávají statisíce obětin položených nenápadně na chodníku.

Za rok 2017 se na Bali očekává rekordní turistická záplava. Loni sem přijelo bezmála pět milionů návštěvníků, před devíti lety to nebyly ještě ani dva miliony. Ostrované však své zvyky nehodlají měnit a zde usazení cizinci se to snaží respektovat. Každá koupě nového člunu, motorky, auta nebo otevření hotelu musí být posvěceny neodbytým rituálem.

Otesánek staví chrámy

"Účastníme se všech větších ceremonií a naši zaměstnanci dávají obětiny každý den," říká Radka Malec, Češka, která spoluvlastní potápěčské centrum a hotel ve východobalijském městečku Padangbai. Když resort před několika lety otvírala, místní tu uspořádali velký obřad, který měl podniku přinést štěstí. A štěstí samozřejmě spočívá v tom, že bude dostatek klientů.

Zahraniční dovolenkáři Balijce živí, zároveň hordy konzumentů ostrov mění k obrazu svému. "Rybářské vesničky", jak je stále představují turističtí operátoři, dávno přerostly v kosmopolitní enklávy s hotely, restauracemi, diskotékami. Mění se i zdejší oceán, protože stoly turistů se musí každý den prohýbat pod mořskými pochoutkami. Před 17 lety, když paní Radka na Bali zakotvila, viděla prý coby nadšená potápěčka při každém ponoru spoustu ryb včetně těch největších − žraloků a tuňáků. Dnes prý má štěstí, když spatří jednoho. Její restaurace tedy jako jediná ve městě už několik let nenabízí ryby. "Já vím, je to jenom gesto, ale to drancování moře nám vadí," poznamenává k decimujícímu rybolovu posledních let.

Každá koupě nového člunu, motorky, auta nebo otevření hotelu musí být posvěcena neodbytým rituálem.

Nenasytnost je pro střídmé Balijce ostatně tradiční téma. Také oni mají svého Otesánka. Jmenuje se Kebo Iwa. Už v den, kdy se narodil, spořádal šest pytlů rýže a od té doby pořád jedl. Rodiče ho nemohli uživit, a tak ho vyhodili z domova. Děcko chodilo po ostrově , a aby bohy i smrtelníky usmířilo, stavělo chrámy. Na Bali je dnes půl milionu chrámů, nejvíc svatostánků na obyvatele na světě (na osm lidí připadá jedna sakrální stavba). Protože vesničané obra nestačili krmit, král ho rozkázal zabít. To se ale úplně nepodařilo a podle pověsti se Kebo Iwa po letech vrátil v pozměněné podobě − se světlými vlasy a očima. Jako Holanďan.

Holanďané ovládali větší část Indonésie od 17. století, Bali získali pod kontrolu až kolem roku 1840. Počínali si dost krvavě, na druhé straně tu rozjeli turistický ruch, jenž dnes ostrov živí. První hotel na něm Nizozemci postavili v hlavním městě Bali Denpasaru v roce 1928. Stavitelé museli vědět, že ho budují na nešťastném místě. Pouhých 22 let předtím se na stejném pozemku odehrála tragédie: denpasarský král tu s celou rodinou i dvorem po vstupu nizozemských vojsk do města spáchal rituální hromadnou sebevraždu, dalších až několik tisíc lidí armáda postřílela. V hotelu prý poté strašilo, přesto tam pod původním jménem Bali Hotel stojí dodnes. A k němu přibyly po celém ostrově tisíce dalších. A v nich se zřejmě už zabydleli dobří duchové.

Obětování tygra

Antropolog Clifford Geertz nazval Bali kvůli množství rituálů "divadelním státem". Zdejší bohové v sobě spojují dobro i zlo, mají mužské i ženské prvky. Tradiční taneční drama zde vrcholí a končí v okamžiku, kdy se síly dobra a zla ocitnou v rovnováze. A ta je v balijském pojetí ideálem.

S rituály a obětinami by se to − samozřejmě kvůli zachování rovnováhy − tedy nemělo přehnat. Po ostrově jsou dodnes rozesety černé lávové kameny jako připomínka katastrofy z roku 1963. Tehdy se konal velký obřad zvaný Eka Dasa Rudra právě ve chvíli, kdy se začala probouzet zdejší sopka Agung.

Při rituálech bylo obětováno množství zvířat včetně tygra a slona. Obřadní výbor navzdory chvění hory nařídil v ceremoniích pokračovat, byť v co nejmenším počtu účastníků. Zanedlouho však došlo k mohutné explozi sopky a následné zemětřesení zabilo dva tisíce lidí a zničilo jeden ze zdejších nejvýznamnějších chrámů Pura Besakih. Z toho vyplývá poučení: na Bali − ale raději ani nikde jinde − netlačit na pilu.