Stojí na rohu před domem. Před chvílí vyběhl ven. Na sobě má tričko a trenýrky. Čeká, až mu na telefonu naskočí běžecká aplikace. Problém je v tom, že aplikace nereaguje, protože jí chybí data z internetu.

Telefon je stále připojený k domácí wi-fi. Ale její signál už je tak slabý, že na přenos dat nestačí, ovšem zároveň stále dost silný na to, aby telefon "pustil" pryč. Zapeklitá situace. Na displeji se bezradně točí kolečko značící načítání dat, ovšem neděje se nic.

A on má dvě možnosti. Buď se rozběhnout a počkat, až se, v dostatečné vzdálenosti od domu, telefon připojí k mobilním datům. Anebo se vrátit domů, kde je silnější signál. V obou případech se běžecká aplikace obratem spustí.

"Chápeš to? To je přece geniální metafora," zvolal můj kamarád, o něco málo starší než já, když mi to líčil. "Pro co?" nechápal jsem. "Přece pro dlouhé manželství. Přesně tak jsem to měl s manželkou po dvaceti letech. Už to bylo moc slabé na to, abychom k sobě něco cítili, ale vlastně se nám nedělo nic tak hrozného, abychom si každý našli někoho jiného."

Na tom něco je, připustil jsem. "A jak to dopadlo?"

"Našla si chlapa. No a já už měl v té době milenku, takže jsem v pohodě," řekl kamarád a objednal si ještě jedno pivo.

Bezejmenné výročí

Tento týden jsme se ženou oslavili 26 let od svatby. Nijak se tohle výročí nejmenuje. Což je zajímavé. Na Wikipedii je pojmenováním pro výročí svatby věnované dokonce celé heslo. A až do 15. výročí ("křišťálová svatba") má každé své jméno, například po sedmi letech se slaví "vlněná" a po třinácti "krajková".