Zašli jsme s kamarádem na jedno pivo. Bylo to ve středu, den po uvedení nového iPhonu, takže otázka se přímo nabízela. "Co říkáš na iPhone X?" zeptal jsem se. 

Podíval se na mě nejdřív skoro dychtivě, pak zkoumavě zamyšleně, s lehce přimhouřenýma očima. "Hele," řekl, "mě to nebere. Kdyby s tím všude neotravovali, ani nevím, že se nějakej novej iPhone představuje."

A pak jsme si o novém iPhonu celý večer povídali. Ukázalo se, že kamarád na webu sledoval celou devadesátiminutovou úterní prezentaci (i když ho to naprosto nezajímá), během středečního dopoledne stihl přečíst už asi 10 recenzí (a ano, nijak zvlášť ho nezajímaly) a sám o novém iPhonu napsal několik tweetů a statusů na Facebook. Většinou o tom, že ho to zcela nezajímá… ale že se k tomu tedy vyjádří.

Nevylučuji, že spoustu lidí představení nových telefonů opravdu nezajímá. Ale v mém okolí lidé "mě to nezajímá" rovnají se "všechno jsem si o tom přečetl a mám na to jasný názor, a když tedy jinak nedáte, řeknu vám ho".

Taky mě to moc nezajímá, to je vám asi jasné. Ale i tak jsem se znovu podíval na slavnou keynote přednášku z ledna 2007, kdy Steve Jobs uvedl první iPhone. A běhal mi mráz po zádech, když Jobs prohlásil, že Apple na trh uvádí tři nová zařízení… že je to vlastně jedno zařízení a jmenuje se iPhone. A že zcela změní to, jak v budoucnu bude vypadat a jak se bude používat mobilní telefon.

Což se beze zbytku potvrdilo. A smál jsem se, když Jobs z pódia na iPhonu ukazoval googlovské mapy, našel na nich nejbližší kavárnu Starbucks a rovnou tam zavolal. "Chtěl bych čtyři tisíce latté s sebou," řekl prodavačce, která telefon zvedla, a vzápětí se omluvil, že je to omyl, a zavěsil. Bylo to vtipné a je to vtipné i s odstupem deseti let.

Díval jsem se také na letošní keynote Jobsova nástupce Tima Cooka. A byla o to zajímavější, že Apple slibuje v novém iPhonu X po deseti letech stejnou revoluci, jakou kdysi přinesl první telefon tohoto typu. To je nejenže nepravděpodobné, ale rovnou nemožné a žádné černobílé fotky a archivní nahrávky Steva Jobse, které Tim Cook melodramaticky pouštěl divákům, na tom podle mě nemůžou nic změnit. 

Mou skepsi posiluje i to, jak moc praktické věci − telefonování, psaní zpráv nebo používání zmíněných map − vystřídala zábava, tedy počítačové hry a všechny ty virtuální či rozšířené reality. Moc jsem se nesmál, když si Tim Cook s kolegou "dělali legraci" prostřednictvím mluvící opičky, mluvícího hovínka a mluvícího bůhvíčehoještě. Ale třeba ta revoluce přijde.

Hlavně je ale zajímavé, jak lidé na iPhony reagují. Potvrzuje to, že Apple neprodává konkrétní produkty, nýbrž víru. Že je jako náboženství, jakkoliv tohle tvrzení zní klišovitě. Ale je to tak. A lidé se dělí na věřící a nevěřící, což má spoustu odstínů, jako třeba věřící, kteří nechodí do kostela, nebo naopak nevěřící, již do kostela chodí.

Vztah k iPhonu je jednou z věcí, které lidi hezky roztřídí. Aspoň ty v mém okolí a v mých "sociálních sítích". Nabízím proto jakousi základní, nahrubo načrtnutou typologii. Aneb lidé podle toho, co veřejně říkají o novém iPhonu X.

"Když mi ho někdo koupí, zlobit se nebudu."

Tyhle týpky známe. Mohamedi, kteří se přece nepoženou k hoře. Vždyť cesta je dlouhá a ještě by mohli zakopnout. Nebo zabloudit. Pěkně počkají, až hora přijde k nim. A někdy se to povede! 

Když ne, pořád můžou mít tu image cool chlápka nebo holky, kteří se nikam netlačí. "Mně o to fakt zas tolik nešlo. Ale kdybych máknul, mohlo to být jinak." Je to i bezpečná pozice pro případné diskuse. Údivu ostatních, proč mám zrovna tenhle telefon, když je jen pro snoby či hipstery, čelí pokrčením ramen: "Dali mi ho v práci. To ho mám jako vrátit?"

"Tohle je první iPhone, který si nekoupím."

Je to ten typ lidí, kteří každý druhý týden píší do redakce svých oblíbených novin, že tentokrát s nimi definitivně skončili. A že ruší předplatné. (Nikdy to neudělají.) Štamgasti, kteří odcházejí z hospody se slovy: "Tomu říkáte příjemný podnik? Dneska jste mě tu viděli naposled!" (A druhý den přicházejí, jako by se nechumelilo.)

 A jsou samozřejmě i mezi fanoušky sportovních klubů, voliči politických stran a podobně. Prostě ti všichni, kteří k opravdové lásce vždy potřebují i trochu nenávisti. Nebo hodně nenávisti. A že si tenhle iPhone nikdy nekoupí, říkali už při představení iPhonu 3Gs, iPhonu 4 a tak dále. 

Nepochybně to budou říkat také ve chvíli, kdy už v ruce budou mačkat iPhone X a rozčilovat se, že nějaký budoucí iPhone 11 fakt kupovat nebudou.

"Steve Jobs se musí v hrobě obracet."

Není jisté, zda všichni tihle lidé Steva Jobse opravdu obdivovali a milovali, nebo jestli si to teď pouze myslí. A hlavně jestli vidí přímou souvislost mezi kvalitou telefonu a šéfem firmy. Až se lidé v nebi budou rozdělovat do družstev, tihle se ocitnou ve stejném družstvu jako ti druzí, kteří se ptají: "Co by na tohle řekl Václav Havel? Bez něj už naše demokracie nikdy nebude taková jako tehdy!" Nebo kteří prohlašují: "Od chvíle, kdy Jamese Bonda nehraje Sean Connery, ty filmy nestojí za nic!" 

Obojí je možné, ale nejpravděpodobněji se jedná o příklad takzvaného vzpomínkového optimismu. Steve Jobs nebyl žádný hlupák. A co my víme? Třeba by i on došel k názoru, že v roce 2017 "telefon určující tón v příští dekádě" prodají nejlépe, ehm, mluvící hovínka na displeji.

"Za ty peníze ho nechci. Z principu!"

Tahle reakce má dvě části. První: "Můžu si to dovolit, o tom nepochybujte!" A druhá: "Problém je cena, ale jinak, než si myslíte." Jsou to lidé, kteří jsou buď chudí, nebo lakomí, ale za nic na světě nechtějí, abyste si to o nich mysleli. iPhone si nekoupí ne proto, že ho nechtějí nebo že jim připadá moc drahý, nýbrž proto, aby výrobce za vysokou cenu vytrestali. Sami uvěřili, že na světě mají jakési vyšší poslání spočívající v tom, že rozhodují, které ceny jsou ještě v pořádku a které už nemravné. Že ceny určuje trh? Dětské povídačky.

"Nejsem ovce. Věci od Applu odmítám."

Argument "ovce" patří k nejčastějším a má v sobě jisté opovržení nad uživateli, kteří jsou loajální ke "svému" výrobci techniky. To je poměrně neobvyklá pozice, zvlášť poté, co nás ke kolektivní nenávisti vycvičil Microsoft. 

Jenže to byl ve své zlaté éře monopolista, tam jsme − sledujíce padající Windows a tiše se modlíce, abychom aspoň nepřišli o data − jinou možnost neměli. Avšak i proto uživatelé Applu svou loajalitou ke značce provokují. Angličtina pro ně má slovo "sheeple", které mimochodem letos v dubnu zařadil Merriam-Webster do svého slovníku. Sice má dlouhou historii, která sahá až do 40. let minulého století − vzniklo spojením slov "sheep" a "people" −, ale jak uvedl Merriam-Webster, dnes se používá téměř výhradně jako hanlivé označení fanoušků produktů Applu. Vítejte ve stádu.

"Můj mobil XY tohle všechno uměl už loni"

XY rovná se obvykle Samsung, ale může to být i jiná značka telefonu. Koumáci znalí věci ještě dodávají větu typu: "Hele, a umí ten tvůj iPhone vyexportovat kontakty ze Snapchatu a nasdílet je v Google Docs? No?" Případně se vás zeptají na taktovací frekvenci procesoru, který v tom telefonu asi někde je. A když řeknete, že nemáte tušení, blahosklonně odvětí: "Hm, tak ale o čem se chceš se mnou bavit, když nemáš ponětí o základních věcech?" Na to se dá těžko něco říct. Zvlášť když je to často pravda.

"Boží! Ten chci!"

Mám rád přímočaré lidi. Když se jim něco líbí, tak to řeknou. Když něco chtějí, sáhnou po tom. Když si to můžou dovolit, dobrá, vyřešeno. Ale ještě víc se mi líbí, když od sebe svoje sny neodstrkují jen proto, že jsou pro ně zrovna nesplnitelné. A neracionalizují si to jinými vysvětleními. Měl jsem na gymnáziu spolužáka, který se každý měsíc zamilovával do momentálně nejhezčí nezadané dívky. "Ta je boží! S tou budu chodit," oznamoval a vydával se vstříc prohraným bitvám. 

Vracel se potlučený, ale ne udolaný. A bez výmluv typu "Hele, zjistil jsem, že není moc chytrá!" nebo "Věděli jste, že poslouchá Michala Davida? S někým takovým spát nebudu". Ne, vždy říkal: "Hele, blbý, ona mě nechtěla. Vůbec to nechápu!" Brali jsme ho jako ztracený případ. Ale jak postupovaly roky, začaly se objevovat i úspěchy. Nejdřív dílčí, potom velké. Prostě když člověk něco chce, tak to vyjde. Nebo nevyjde. Ale někdy je hezké o tom i jenom snít. 

"Oni představovali nový iPhone?"

A úplně nejvyšší level zní: "A co je to ten iPhone?" Dnes asi nejoblíbenější forma pasivní agrese. Víme vše, zejména to, co vědět nechceme. O kolik je v Bille máslo dražší než v Kauflandu, nebo jaké měl Andrej Babiš ponožky, když vyřazoval Čapí hnízdo z holdingu. Přesto v našem informačně přetíženém světě existuje privilegovaná skupina obyvatel, k nimž se nedostalo, že existuje iPhone. Gratulujeme!