Jaké knihy právě teď máte na nočním stolku?

Vždycky čtu souběžně několik "naučných" knih a nějaký román. Teď střídám knihu Myšlení rychlé a pomalé od nositele Nobelovy ceny Daniela Kahnemana, která se zabývá stereotypy myšlení, naší tendencí dělat si rychlé úsudky, vlivem prvního dojmu a dalšími otázkami. Zaujalo mě, že průměrně protrpíme cca 20 procent denního času. Protrpíme − ve smyslu, že nás činnost, kterou právě děláme, vůbec nebaví a nejlepší by bylo okamžitě přestat. Právě jsem také dočetla fascinující román Laurenta Bineta HHhH a dočítám první díl trilogie Villette od Charlotte Brontëové. Mám slabost pro anglickou literaturu 19. století, je to odpočinek. Vlastně je ten nesourodý mix pro mě typický. Ráda se přemísťuji v čase, střídám témata, světy, doby a příběhy. To mně přijde na literatuře jako to nejlepší.

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora, k jehož knihám se ráda vracíte?

Mojí zásadní knihou je Nesmrtelnost Milana Kundery, ke které se vracím jednou za dva až tři roky. Taky miluju jeho útlou knížku Můj Janáček.

Co jste četla, když jste byla malá holka?

Milovala jsem Luisu a Lotku, Děti z Bullerbynu, Pana Hú, verneovky, knihy Alexandra Dumase a hlavně jeho Královnu Margot. Chtěla jsem žít dobrodružný a odvážný život. Doteď ho prožívám hlavně v knihách…

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Řekla bych, že mám spíš knihy, které nikdy nedočtu do konce, a přijde mi to škoda. Většinou se jedná o ty naučné. Když mám totiž hodně práce, přejdu na romány a složitější věci odkládám. Teď zrovna mě dostaly knihy Donny Tarttové − Stehlík a Malý kamarád. A skvělý je také Anthony Doerr. Takhle nová americká vlna je fantastická. A také mám ráda knihy německého autora Daniela Kehlmanna.

Se kterým z těchto autorů byste ráda zašla na sklenku vína a povídala si?

Byla bych nadšená, kdybych se na chvilku mohla bavit s Milanem Kunderou. Ale asi bych se strašně styděla.

A s kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let? Anebo byste si rovnou troufla na pobyt na pustém ostrově?

Líbila by se mi třeba Kateřina Tučková, tedy do toho letadla. Ty dlouhé hodily bychom si mohly povídat o českém národě, jeho minulosti a současnosti a myslím, že bychom si ve spoustě věcí rozuměly. Na pustém ostrově bych ale ztroskotala pouze s manželem.

jarvis_59c3bd16498e27ac1a94f18f.jpeg
Foto: Libor Fojtík