Má nezaměnitelný moravský akcent a taky bydlení, které mu leckdo může závidět. Žije ve vile, která patřila rodině známého vynálezce očních čoček − Wichterlovým, kousek za moravskými Smržicemi.

Do kanceláře a ke šlechtitelským místnostem to má odtud šéf největší ryze české semenářské firmy jen pár kroků. A je znát, že se tu Jan Prášil cítí šťastný. Obklopen dvěma sty hektary polí přímo uprostřed úrodné Hané a v práci, která byla jeho koníčkem, ještě než nastoupil na vysokou školu. Pravda, tehdy šlechtil doma jen orchideje a masožravé květiny, k čemuž se teď už dostane jen málokdy.

Dnes se podnik SEMO věnuje − jak je ostatně jeho sedmdesátiletou tradicí − především šlechtění zeleniny. Toto kulaté jubileum slaví firma právě letos. Samostatnou soukromou společností tří zaměstnanců, kteří se domluvili na plánu, jak zachránit nerentabilní podnik, se však SEMO stalo až na počátku devadesátých let. "A nebude to jen o mně, že ne? Já to tu jenom řídím a spoluvlastním, ale to je o podniku, o nás všech, co tu makáme," ujišťuje se několikrát Jan Prášil. Právě tak se pozná, že to tady funguje víc jako rodinná firma než jako spojení bývalých kolegů, nyní majitelů.

SEMO

Počátky šlechtění se v okolí Smržic datují do dob před druhou světovou válkou. V roce 1947 už oficiálně vzniklo pracoviště Smržice, tehdy na zahradě a polnostech Lamberta Wichterleho, syna slavného vynálezce očních čoček. Šlechtila se tu zelenina, především mrkev, cibule, okurky, kapusta a zelí.

Z pozdějšího socialistického podniku SEMPRA se v roce 1991 vyčlenil samostatný závod SEMO a v roce 1993 tři zaměstnanci podnik koupili a založili společnost s ručením ome­zeným, Jan Prášil se stal ředitelem.

Dnes je SEMO největší šlechtitelskou firmou v Česku. Má registrovaných zhruba 300 odrůd, vyváží do 33 zemí světa a obrat firmy se blíží 150 milionům korun.

Některých odrůd se už nedožije

SEMO je vlastně něco jako národní dědictví. Pokračuje totiž v tradici českého šlechtitelství, kterou založil už před 140 lety český rodák Johann Gregor Mendel díky svým experimentům s hráškem, jimiž položil základy genetiky. Možná i proto je u nás tato tradice silná a existuje tu přes sedm desítek šlechtitelských firem. Taky patříme k evropské špičce. Vlastníme stovky "patentů", tedy registrovaných odrůd.

Semínka ze SEMO Smržice míří do celého světa. Jejich koriandr dobývá trhy v Jemenu a v Indii, speciální "osrstěné" okurky hadovky s výraznou aromatickou chutí zase milují Číňané. Semínka z Hané si sází lidé i firmy na Novém Zélandu, v Pákistánu a v dalších třech desítkách exotických zemích. Většinu odrůd firma také v zahraničí i testuje z praktických důvodů − kvůli dvojí či trojí sklizni za rok, na rozdíl od jedné u nás.

"Tím se výrazně zrychlí šlechtění. Třeba na Tchaj-wanu se pěstuje naše dýně, v Jemenu a v Indii mrkev. I tak je mi ale jasné, že uvedení na trh některých odrůd, které dnes začínáme šlechtit, se nedožiju. Trvá to i patnáct let, než se odrůda vyšlechtí. Jsem s tím smířený," říká Prášil. A hrdě ukazuje, že byli spolu se Španěly prvními v Evropě, kdo měl speciální stroj na optické třídění semen. Nebo naprostou novinku, kterou dvanáct let vyvíjeli spolu s Masarykovou univerzitou v Brně: přístroj na ošetřování semen studenou plazmou. "Co ta sranda stála, to se ani neptejte. Ale je to nutné kvůli dezinfekci osiv," poplácává přístroj, který je v Česku prvním prototypem a vypadá, jako by spadl z Marsu. "Je na něj patent a možná jsme jím trošku předběhli dobu. Stále víc se omezuje chemie a toto zajistí naprosto zdravé a bio ošetření osiv, takže čekám, že jej brzy budou chtít všichni," říká Jan Prášil.

Jediné, co ho štve, je, že dnes už má v popisu práce 60 procent dne papírování a jen na hodinu dvě denně se může zavřít do šlechtírny. "Aspoň že tak. Proto to jsem furt ještě schopný po těch letech dělat, protože to je pro mě relax," říká.

JAN PRÁŠIL (50)

šéf společnosti SEMO

Šlechtěním se zabýval už na vysoké škole, kdy křížil orchideje. U těch relaxuje dodnes.

Do firmy nastoupil hned po škole, ještě když byla pod státním podnikem SEMPRA. Kromě postu šéfa SEMO je také prezidentem České šlechtitelské a semenářské asociace.

Mimo šlechtění je jeho koníčkem včelaření. Práce se však nezbaví ani na chvíli – v areálu podniku totiž s rodinou bydlí, přímo ve vile po Otto Wichterlem a má noční pohotovosti.

Včely léčí kavkazským receptem

Při opylování tolika rostlin, které tu pěstují, nelze spoléhat jen na přírodu. Aby bylo stoprocentně zajištěno, že všechno bude, jak má být, má firma celkem 140 včelstev. Jejich med si rozeberou zaměstnanci a přebytky se prodávají návštěvníkům. A medu je hodně: každoročně kolem pěti tun. "Jenže to je jen takový příjemný vedlejší produkt, důležitější je opylování. Je to pro mě prostě milion dalších zaměstnanců. A mají se u mě holky tak dobře, jako se nemají snad ani králové. Vážně. Já jim třeba dávám absint. Mají roční spotřebu deset litrů," říká šéf firmy.

"Oni všichni včelaři brečí, jak mají uchovat včely zdravé a bojí se jim dát cokoliv jiného než antibiotika, aby jim včely nehynuly na nosemózu, což je nepříjemné bakteriální onemocnění. Ale to já nechci. A ani to nejde, když chcete vyrábět med. Tak pro ně lék vyrábím sám − osmdesátiprocentní absint. Je to starý kavkazský recept. Když vám nebude dobře, co uděláte? Dáte si štamprli fernetu nebo becherovky. Jde o ty výtažky z bylinek, hlavně z pelyňku. A máte vidět, jak jim to jde k duhu a jak jsou zdravé," říká.

O opylování rostlin, které bují ve sklenících, se tu pracně ručně starají lidské "včely". Je jich celkem třicet a je to namáhavá a piplavá práce. "Podívejte, to je špatně. Hadovka se křiví, ta musí pryč," ukazuje Prášil na mírně zahnutou okurku. Křivou zeleninu si pak berou zaměstnanci. Příjemný bonus k práci, protože se tak dostanou k odrůdám, které jiní lidé ještě nejméně dva tři roky neochutnají.

Se zloději se tu nepářou

Malá venkovní políčka za branou podniku mají plochu dvakrát pět metrů nebo metr na metr a kaž­dé je pečlivě označené, jaká odrůda tu právě roste. Co řádek, to jiný typ. Potíž je, že dřív, než stihne vyrůst, sklízí ji ti, co nesázeli − zloději. Netuší, že takové dvě tři kila červené cibule vyjdou i na padesát tisíc korun. To proto, že jde o rostliny ze semen, která pracně vypěstovali spolupracující zemědělci na druhé straně zeměkoule, třeba v Chile, a teď se dál testují na Hané.

"Když začne zrát hrách, tak se děti svolají přes Facebook: sraz zítra v pět, už zraje a naběhnou trhat," popisuje Prášil. Netuší, že sklízí asi nejdražší hrách v životě. Proto tu musí pole neustále hlídat.

A Jan Prášil má na zloděje recept: jednak hlídá políčka se psem, který budí respekt. A pak, když už dojde ke střetu, bere zlodějům kola, zamkne je v areálu firmy, a vyčká, až si pro ně kajícní hříšníci přijdou. Což znamená, že si tady pak krádež musí odpracovat.

"Občas se s těmi zloději musím i trochu strkat. Tak jsem se tady přetahoval s jednou panímámou o kolo, ona mě praštila a v tu chvíli vystartoval pes a povalil ji. Nic jí neudělá, je cvičený, ale je obranář, a tak se mě zastal. Věřím, že když koukala do té otevřené psí tlamy nad sebou a všechny ty jeho sliny na ni tekly, tak že si příště rozmyslí jít nám sklízet pole," vzpomíná.

Zavolat policii podle něj nic neřeší. "Dojeli, dva zloději otevřeli kufr auta na jejich příkaz, tam měli mačety, propadlou technickou u auta, a hlídka je i přesto raději nechala jet," mává odmítavě rukou šéf firmy a raději si řeší zloděje po svém.

Nejlíp podle něj funguje vypustit jim kola a bicykly postavit za zavřenou bránu podniku. Až si pro něj zloděj přijde, a že zatím dorazili všichni, nejdřív do rukou dostane koště a nechá ho zamést dvorek. Což je pořádných pár desítek metrů čtverečných. "Máte vidět, jakou ostudu si udělá tamhle paní Nováková, když si musí přijít pro kolo. To hned ženské žhaví dráty a volají si: a to víš, že stará Nováková u nás dneska zametala? Každý ve vesnici ví, co to znamená," vysvětluje dopady svého výchovného zásahu.

Pálivé papričky jsou největším hitem

SEMO vyváží naprostou většinu produkce do světa. Pokud jde o Česko, tak momentálně největší módou jsou chilli papričky. Z jedné odrůdy se sortiment rozrostl o celou paletu, včetně těch s nejpálivějším efektem na světě. "Je to teď prostě hit. Chilli? Cha," máchá rukou Prášil. "Chilli je sladké, to má jen 50 tisíc jednotek pálivosti. My máme tu nejpálivější na světě, Karolínského zabijáka, co má přes dva miliony jednotek. To byste zvládla, nebojte. Denně si je dávám, je to zdravé. Podporuje to tvorbu endorfinu. Říkám, že je to elixír pro chlapy," směje se.

Jinak má firma v prodeji asi 850 druhů zeleniny a dalších rostlin a ročně zavádí patnáct až dvacet novinek. Jiná semínka ovšem vyřazuje − to, co se u zákazníků nechytilo. Zklámáním tak byly zvláštní druhy salátů. "Ve světě popularita druhů, jako je mizuna a dalších, roste, u nás je asi pořád nejlepší salát špek a zelí," krčí rameny Prášil.

jarvis_59cb96a7498e2987e0625533.jpeg
Přístroj na ošetření semen studenou plazmou vyvíjela firma SEMO spolu s Masarykovou univerzitou 12 let. "Tento přístroj zajistí naprosto zdravé a bio ošetření osiv, takže čekám, že ho brzy budou chtít všichni," vysvětluje Prášil.
Foto: HN - Tomáš Škoda