Mise Jana Frydrycha v Číně byla jasná. "Udělat z Číňanů škodováky," říká s úsměvem vedoucí HR oddělení Škody Auto v Kvasinách, který strávil v Číně tři roky. Manažera čekala v rychle rostoucí zemi řada výzev. Číňanům měl přiblížit mladoboleslavskou značku. Musel si zvyknout na to, že než svůj nápad prosadí, bude to trvat i měsíce. A taky na to, že ze služebních cest po Evropě bude kolegům do Číny vozit dřevěná polena.

HN: Jak vypadá jednání s čínskými partnery?

Číňané jsou specifičtí v tom, že všechna jednání jsou velmi zdlouhavá. Potřebují čas, aby si všechno dobře promysleli. Nic neuspěchají. Na to tady v Evropě nejsme zvyklí. Když jim něco nabízíte, chtějí vědět, v čem to má pro ně přidanou hodnotu. Jinak projekt nerealizují. V tom jsou v celku striktní. Takže ten můj pobyt byl hodně o přesvědčování, že naše nápady mají smysl.

HN: Jaké nápady jste s Číňany probírali?

Například bylo zvykem, že experti z Mladé Boleslavi pravidelně vyjížděli do Číny. Jednalo se třeba o odborníky z technického vývoje. My jsme chtěli nastartovat oboustrannou výměnu. Přišli jsme s výměnným programem a snažili se přesvědčit čínské kolegy, že se jim vyplatí investovat do svých zaměstnanců a poslat je na pár měsíců do Česka. Na čínské straně se to zpočátku nesetkalo s nadšením.

Jan Frydrych (39)

Ve Škodě Auto pracuje od roku 2004, kdy dokončil studium ekonomie na liberecké univerzitě. V současnosti má na starosti HR v Kvasinách.

HN: Nakonec se to přece jen podařilo. Jak dlouho trvalo, než jste se dohodli?

Jednání probíhala několik měsíců. Museli jsme jim ale dopředu velmi detailně popsat, co přesně bude u nás který člověk dělat, co všechno se naučí a co bude cílem jeho pobytu. Byla to velmi precizní příprava. Nakonec to bylo z čínské strany vyhodnoceno velmi pozitivně.

HN: Žádný prostor pro improvizaci?

Ano, ani během jednání nemají Číňané rádi žádná nenadálá překvapení. Na schůzku vždycky jdete s přesnou agendou a té je potřeba se držet. Když už k dohodě dojde, okamžitě se nápad realizuje.

HN: Jak se v nejlidnatější zemi světa hledají zaměstnanci?

Já jsem tam nebyl vyloženě v pozici, abych dělal velký nábor do výroby. Pár kolegů do našeho týmu jsme ale hledali. Tak jsem zadal inzerát na internet. Za čtyřicet osm hodin se přihlásily dva tisíce lidí. V tu chvíli jsem pochopil, proč si zahraniční firmy najímají personální agentury nebo headhuntery. Životopisy uchazečů jsem procházel týdny. Už nikdy jsem podobný postup nezvolil.

HN: Co tamní kandidáty na pracovní pozici nejvíc zajímá?

Mladí absolventi jsou velmi ctižádostiví, nemají problém s nízkou sebedůvěrou. Pokud se jedná o někoho kvalifikovaného, se znalostmi a schopností komunikovat v angličtině nebo v němčině, pravděpodobně velmi dobře zná svou cenu na trhu práce. Šanghaj i Peking jsou nad mzdovým standardem v Česku.

HN: Co dalšího je na tamním pracovním trhu specifické?

Číňané chtějí také garanci rozvoje a dalšího vzdělávání. Láká je spolupráce s Evropou. Pracovat pro zahraniční firmu je pro ně zajímavé, ale musí být perspektivní. Hodně dají na zavedené značky. Velkou nevýhodou je pak velká fluktuace, někteří kvaziexperti mění zaměstnavatele co dva roky. Takže sami pro sebe roztáčejí tu mzdovou spirálu.

HN: Asi jste se s kolegy nepotkávali jen v práci, jak jste trávili volný čas?

Náš tým tvořili z třetiny Číňané, pak Němci, Vietnamci, Australané a my. Chodili jsme třeba hrát fotbal a pak jsme po evropsku zašli na pivo. Číňané nás na oplátku brali do svých tradičních restaurací. Jejich velkou zálibou je karaoke. Kolegové v Šanghaji si postavili na zahradě udírnu. Záhy ale zjistili, že nemohou sehnat kvalitní dřevo. Takže každý, kdo jel na služební cestu do Evropy, měl za úkol přivézt jedno až dvě polínka.

HN: V čem jste měli navrch vy a v čem zas byli lepší Číňané?

Když se třeba při teambuildingu soutěžilo ve sportovních disciplínách, Evropané nedali čínským kolegům šanci. Pak ale přišel na řadu paměťový kvíz a situace se úplně otočila. Číňané jsou neskutečně soutěživí. Na druhou stranu myslím, že my jsme více kreativní a více používáme tzv. selský rozum.