Lidice překvapily. Nikolaev dokázal natočit skvostné civilní drama bez patosu

Hlavní roli ve filmu Lidice ztvárnil Karel Roden

foto: Bioscop

Režisér Petr Nikolaev neměl nejsnazší pozici. Snímek o vyhlazení Lidic nacisty vznikal podle ceněného scénáře historika Zdeňka Mahlera dlouhých pět let.

Stál rekordních sedmdesát milionů korun a provázela ho reputace jednoho z nejkomplikovanějších projektů v historii novodobé české kinematografie.

Zatracovaný projekt

A zdaleka nejen proto, že historické téma krvavé nacistické odplaty za atentát na Heydricha není nijak snadnou filmovou látkou.

Na film s Karlem Rodenem v hlavní roli jediného přeživšího lidického muže - synovraha dlouho nebyly peníze, štáb navíc opakovaně přišel o režiséra.

Místo původně zamýšlené americké režisérky polského původu Agniezsky Hollandové s Mahlerem začala filmový projekt připravovat režisérka Alice Nellis. Obsadila většinu hlavních rolích, nachystala koncept.

reklama

V létě minulého roku však i ona musela od Lidic odstoupit - lékaři jí diagnostikovali závažné neurologické onemocnění. Na její místo nastoupil Petr Nikolaev, který některé role přeobsadil (namísto zamýšlené Lenky Vlasákové hraje roli milenky Rodenovy nejednoznačné postavy Zuzana Fialová, Marthu Issovou v roli Aničky nahradila Veronika Kubařová).

A novináři začali ještě nehotové dílo už předem zatracovat - dlouhé komplikace a obměny v obsazení nikdy nebývají ku prospěchu věci. Trailer k Lidicím navíc nabízí hlavně velké panoramatické pohledy, limonádový doprovod, vypjaté scény. Utopily se opravdu filmové Lidice v patosu?

Komorní drama místo kýče

Odpověď je jasná - ani náhodou. Petr Nikolaev natočil nejlepší film své dosavadní kariéry.

Lidice se i kvůli tíživému tématu vyhlazení obce, která ve skutečnosti neměla s atentátem na Heydricha nic společného, nehodnotí z hlediska prvních dojmů nijak snadno.

Lidice jsou opět v plamenech, v první hollywoodsky střižené upoutávce - čtěte ZDE

Exkluzivně: Výbuch a konec. Nový atentát na Heydricha se odehrál v Podolí - čtěte ZDE

Nikolaev dokázal bravurně ustát tlak na "emoce" a očekávanou velkolepou poctu stovkám lidických obětí nenatočil jako kýčovitou melodramatickou fresku, nýbrž jako překvapivě civilní, komorní drama.

Tušení tragického finále se tu vine v podobě tíživé, všudypřítomné a znepokojivě hmatatelné atmosféry strachu a úzkosti.

Film, který musí uzrát

Lidice nehrají lacině na city. A právě svou osobitou civilností dokonale dojímají. Příběh kováře Františka Šímy, který v hádce zabil vlastního syna, dává po letech skutečný herecký prostor Karlu Rodenovi, ale výtečně portrétuje i další osudy.

Na relativně malém hereckém partu dostal skvělou šanci Jan Budař jako Šímův soused v cele, výtečný je i Roman Luknár v roli lidického četníka - nedobrovolného kolaboranta, jehož jedinou devízou v očích okupantů byla bezvadná němčina a pečlivý výkon služby.

Lidice nejsou snadno stravitelným filmem. Možná se vyplatí vidět je opakovaně. Už teď lze ale Nikolaevovi zcela uznale přiznat, že se v nebývale náročném historickém tématu z nedávné paměti československých moderních dějin neztratil.

Spíš naopak - v Lidicích se režisér Báječných let pod psa opět autorsky našel.

Režisér Petr Nikolaev neměl nejsnazší pozici. Snímek o vyhlazení Lidic nacisty, který vznikl podle ceněného scénáře historika Zdeňka Mahlera, vznikal dlouhých pět let, stál rekordních sedmdesát milionů korun a provázela ho reputace jednoho z nejkomplikovanějších projektů v historii novodobé české kinematografie. A zdaleka nejen proto, že historické téma krvavé nacistické odplaty za atentát na Heydricha není nijak snadnou filmovou látkou.

Na film v hlavní roli s Karlem Rodenem v roli jediného přeživšího lidického muže - synovraha dlouho nebyly peníze, štáb navíc opakovaně přišel o režiséra. Místo původně zamýšlené americké režisérky polského původu Agniezsky Hollandové s Mahlerem začala filmový projekt Lidic připravovat režisérka Alice Nellis. Obsadila většinu hlavních rolích, nachystala koncept.

A novináři začal ještě nehotové dílo už předem zatracovat - dlouhé komplikace a obměny v obsazení nikdy nebývají ku prospěchu věci. Trailer k Lidicím navíc nabízí hlavně velké panoramatické pohledy, limonádový doprovod, vypjaté scény. Utopily se opravdu filmopvé Lidice v patosu??

Odpověď je jasná - ani náhodou. Petr Nikolaev natočil zřejmě nejlepší film své kariéry.

Ačkoliv se Lidice i kvůli tíživému (a pro diváka předem daného) tématu vyhlazení vesnice, která ve skutečnosti neměla s atentátem na Heydricha nic společného, nehodnotí z hlediska prvních dojmů nijak snadno, Nikolaev dokázal bravurně ustát tlak na "emoce" a očekávanou velkolepou poctu stovkám lidických obětí nenatočil jako kýčovitou melodramatickou fresku, nýbrž jako překvapivě civilní, komorní drama, jímž se tragické závěrečné finále vine v podobě tíživé, všudypřítomné a znepokojivě hmatatelné atmosféry strachu a úzkosti.

Lidice nehrají lacině na city. A právě svou soobitou civilností dokonale dojímají. Příběh kováře Františka Šímy, který v hádce zabil vlastního syna, dává po letech skutečný herecký prostor Karlu Rodenovi, ale výtečně portrétuje i další osudy. Na relativně malém hereckém partu dostal skvělou šanci Jan Budař jako Šímův soused v cele, výtečný je i Roman Luknár v roli lidického četníka - nedobrovolného kolaboranta, jehož jedinou devízou v očích okupantů byla bezvadná němčina a pečlivý výkon služby.

Lidice nejsou snadno stravitelným filmem. Možná se vyplatí vidět je opakovaně. Už teď lze ale Nikolaevovi zcela uznale přiznat, že se v nebývale náročném historickém tématu z nedávné paměti československých moderních dejin neztratil - naopak. V Lidicích se režisér Báječných let pod psa opět autorsky našel.

Autoři: Irena Zemanová