Zábavná a chytrá inscenace v Činoherním klubu vypráví o kapitalistické džungli

Glengarry Glen Ross - název hry Američana Davida Mameta, kterou v české premiéře uvedl Činoherní klub, zní trochu jako pohanské zaklínadlo.

Je to však název bezcenných pozemků, které se v rámci firemní soutěže snaží prodat zaměstnanci realitky, jimž jde o holou existenci.

Slabí, kteří neprodají, musejí z kola ven.

Úkol, taktiky i praktiky čtyř chlápků vypuštěných do kapitalistické džungle se svou podstatou - nutností a touhou urvat co největší kořist - od instinktů lovce mamutů zase tolik neliší.

I když vystupují v oblecích, byť dojemně obnošených, a místo klacku používají léčky mnohokrát sofistikovanější... a také směšnější.

Pár nekorektních odkazů

Zbožštěné a donaha svlečené principy kapitalismu "urvi, co můžeš" a "silnější (rozuměj mazanější a otrlejší) vyhrává", přijaté jako legální fungování "vyspělé" společnosti, se tu ukazují ve vší pitomé zvrácenosti. Jsou tedy i velmi legrační, ubohé a jejich oběti, snažící se přistoupit na tato pravidla, svým způsobem dojemné. Ve hře je i pár zábavných, "nekorektních" odkazů na národnostně, rasově i co do sexuální orientace smíšenou americkou (dnes i evropskou) populaci.

Mametovu hru v Činoherním klubu přeložil a režíroval Ondřej Sokol. Z jeho opakovaných návratů k textům tohoto dramatika je zjevné, že si ho - stejně jako o generaci mladšího Brita s irskými kořeny Martina McDonagha - vyvolil za svého divadelního guru.

Sokol je pro Činoherní klub ideálním režisérem. Je založením zároveň herec, má smysl pro absurditu situací a zálibně si vychutnává možnosti dobře napsaného dialogu. Ctí komunikaci s publikem. Obrazoborecký režisérský exhibicionismus je mu cizí.

Zato si rád hraje. Mamet předepisuje jako dějiště první poloviny hry čínskou restauraci. Ve spolupráci se scénografem Adamem Pitrou lokalizoval Sokol tři skvěle napsané dialogy do laciného sushi baru, kde se na běžícím pásu za zády herců projíždějí chutná sousta a v protisměru najíždějí na scénu koženkou vypolstrované kóje vždy s dvojicí protagonistů.

Trefně nadsazené jsou i kostýmy a masky Kataríny Hollé, které přesnými postřehy dokreslují charaktery a osobní situaci jednotlivých postav. Scény doprovázejí hity světové pop music (například ústřední píseň z filmu Titanic) nazpívané v čínštině. Jako metafora zániku západní civilizace je to minimalistické, ale poměrně výmluvné.

Herci bezpečně a celkem suverénně plavou v dobře známých vodách zdejšího inscenačního stylu. Na premiéře vynikly spíš jednotlivé akce hráčů než celkový tah.

Parukou změněný Dulava

Nováčkem zdejšího týmu je Otmar Brancuzský jako George Aaronow, kulaťoučký, upocený outsider, který se dýchavičně drží na konci realitního pelotonu. Komunikuje s neodolatelným zpožděním. Pak je tu Domingos Correia jako manažer kanceláře John Williamson. Štíhlý, noblesní typ Afroameričana, bystře a instinktivně odhadující správné mocenské tahy. Od své "činoherácké" premiéry v McDonaghově Ujeté ruce udělal (nejen na své češtině) velký kus práce.

Parukou k nepoznání změněný Jaromír Dulava jako Dave Moss vystřihl detailní studii neschopného, záštiplného cholerika. Brilantní jsou především jeho energické výklady, doprovázené sprchou vyprskávaných soust a sprostých slov.

Michal Pavlata hraje Shellyho Levena, útlého mužíčka, dojemně připomínajícího dávno minulé zlaté časy amerického snu. A pak je tu frajer plný života Richard Roma v podání Michala Suchánka. Predátor, který se s ničím nemaže a ví, jak na to.

Realiťákům zdatně sekundují Pavel Kikinčuk v roli plachého zákazníka, lapené oběti, která se chce vyvléct z nastražené pasti, a Matěj Dadák jako žravý policajt vyšetřující vykradenou kancelář - úskok, k němuž se v rámci hry "kdo s koho" odhodlali zoufalí zaměstnanci.

Chytrá zábava - co víc si v Činoherním klubu přát.

David Mamet

Glengarry Glen Ross
Činoherní klub, Praha. Režie Ondřej Sokol. Premiéra 6. 6.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků