Hra věnovaná protikomunistickému odboji odhaluje temnou českou minulost

Divadelní autor a příležitostný režisér Miroslav Bambušek vede léta nesmiřitelnou válku s výpadky naší historické paměti.

Umanutě vrací na divadelní scénu témata jako vyhnání Němců, politické procesy nebo zmizelou židovskou Libeň.

Dělá to s chlapskou energií a vztekem, hezky napřímo do nás buší svými drsnými obrazy. Jeho spravedlivý patos je jedinečný.

A v něčem připomíná hrdiny svého posledního textu, který věnoval protikomunistickému odboji a nazval ho Česká válka. Občas totiž máme pocit, že bojovat za správnou věc se mu taky docela líbí.

V České válce, kterou uvedlo Divadlo Na zábradlí v režii Davida Czesanyho, poslal Bambušek na jeviště příběh, jehož postavy a obrazy chtějí být esencí mnoha pohnutých osudů.

Těch z rodu bratří Mašínů nebo Milana Paumera, statečných farářů zmučených v komunistických lágrech, matek, které přicházely o své děti i rodové grunty kolektivizované ve jménu pracujícího lidu.

Ale také naivních komunistických starostů nebo těch, jejichž charaktery pokřivila obyčejná lidská slabost.

O všem a o ničem

Až potud bez námitek. Téma třetího odboje je určitě hodné divadelního zpracování a odvážnému Bambuškovi patří prvenství. Ale dotknout se podstaty té doby a vyjádřit ji divadelní inscenací je zároveň úkol stěží splnitelný.

Možná kdyby se autor zahleděl do jedinečného lidského příběhu a nechtěl ve své hře obsáhnout za každou cenu všechno, co hýbalo dobou... Jenže Bambušek v dobré víře vyrobil z mnoha konkrétních příběhů jakousi vypreparovanou "obecninu".

Divadelní inscenace jistě nemůže mluvit jazykem historické studie. Očekáváme od ní situace a obrazy, které by s námi pohnuly a ukázaly nám beznadějnou "českou válku" tak, jak ji neznáme. Bohužel Bambuškova hra a Czesanyho inscenace takových momentů nenabízí mnoho. Na to je příliš abstraktní, modelová.

Hraniční emoce

Její postavy nám toho o sobě neřeknou o moc víc, než co nám tak nějak povšechně utkvělo v paměti z polemik a komentářů na téma třetí odboj. Rozpolcená matka a dva synové: jeden komunista, druhý odbojář. Rozesmátá, fanatická soudružka. Žid, který prošel koncentrákem, nyní komunistický udavač. Neodsunutá Němka - milenka odbojáře i práskače...

Herci mají neobyčejně ztíženou situaci: jejich postavy se ocitají prakticky neustále ve vypjatých situacích. V šílené zkratce demonstrují složité duševní stavy, hraniční emoce. Na diváky se naléhavě valí přízračné výjevy, z bojujících mužů stříká krev a z hromady pytlů naplněných slámou se naturalisticky práší.

Herci naštěstí zachovávají ve ztělesnění svých hrdinů určitou cudnost, ale přesto se občas v hledišti z přetlaku heslovitých proklamací ozve i smích.

Sympatické gesto, nepovedené divadlo

Inscenace má jistě i silné okamžiky. Překvapivě hravou, víceúrovňovou scénu Tomáše Bambuška s "lesem" naivisticky vykrojených smrků a závěrečným obrazem rozpínavé komunistické ideologie. Pulzující hudbu Romana Zacha, která rockově tvrdí chlapské osudy.

Je tu krásná postava faráře Hlada, ukázněně a jemně ztvárněná Leošem Nohou. Mejzlíkova studie Varhaníka, slizkého udavače s duší pošramocenou koncentrákem.

Všichni herci se viditelně snaží vysvobodit své postavy z prokletí schematičnosti. A svým způsobem marně. Jakkoliv je Bambuškovo dramatické gesto sympatické, jeho Česká válka není úplně povedené divadlo.

Miroslav Bambušek

Česká válka
Divadlo Na zábradlí