Bulvár s tanečníkem Křížem je přitažlivý pro široké publikum, mixuje zábavu a dojetí

Vítěz StarDance a "básník" Pavel Kříž dává taneční lekce herečce Chantal Poullain. Jemu je ve hře Richarda Alfieriho Šest tanečních hodin v šesti týdnech čtyřicet a je gay.

Ona je osamělá vdova po baptistickém knězi a je jí přes sedmdesát.

Na letní scéně pražského Divadla Ungelt se nová verze inscenace režiséra Zdeňka Duška, v níž Kříž vystřídal skandalistu Oldřicha Kaisera, který se musel před časem s touto scénou rozloučit, hraje od konce minulého týdne.

Šest tanečních hodin je veleúspěšný americký bulvár, který se uvádí v divadlech po celém světě. Má všechny ingredience, které činí tenhle divadelní žánr sentimentální komedie pro široké publikum tak přitažlivým.

Jeho hrdiny jsou osamělí outsideři, s nimiž se život nemazlil, ale kteří to nevzdali, nezahořkli a nepřestali hledat byť nestandardní, ale opravdový vztah k jinému člověku. Humor, jímž maskují svá vnitřní zranění, je někdy trochu zákeřný, ale tím spíš neodolatelný.

Tato pošta není pro tebe

Pokud takový text hrají herci, jimž nechybí silná osobnost, smysl pro humor a téměř klaunská extempore, což v tomto případě platí bezezbytku, může se tenhle mix divadelní zábavy a dojetí stát pro určitý typ publika hotovým životabudičem.

K životu skeptičtější divák, kterému při pořadech, jako je Pošta pro tebe, naskakuje kopřivka, si užije především vtipné situace seznamování protagonistů a čtyři taneční lekce v první polovině hry. Ale možná díky půvabným, zvláštním způsobem "neohrabaným" (myšleno nikoliv bezbolestně rutinním) hereckým výkonům, které hezky korespondují s charaktery postav, odpustí nakonec autorovi i city ždímající momenty v druhé části textu stejně jako podezřele dobrý "hollywoodský" konec.

Výkon Chantal Poullain v roli Lily Harrisonové doceníme, když se herečka přijde klanět po představení. Tehdy si uvědomíme, jak je její pohybová studie staré ženy s dobře udržovanou tváří padesátnice přesná a jak moc se liší od jejího přirozeného šarmu. Zvláštní pohybová řeč rukou, v nichž je pěstěný půvab i rezignace, tak typická pro staré dámy.

Trochu strnulé naklonění těla, za nímž cítíme s noblesou překonávané obtíže. Přesvědčivá je i stylizace herečky do zestárlé krasavice ze zlatých šedesátých, když vzpomíná na smrt své dcery v těch letech a na programu tanečních lekcí je rokenrol. Ze svých nečeských přízvuků a hlubokého hlasu vykouzlí Chantal Poullain občas intonace tak nečekané a vtipné, že odbourá nejen publikum, ale skoro i partnera na scéně.

Kříž má roli promyšlenou

Vidět Pavla Kříže jako muzikálového sboristu Michaela Minnetiho je zážitek už proto, že je tak jiný než většina českých herců. Žádné manýristické sebeexhibice.

Je vidět, jak má roli pečlivě postavenou a promyšlenou, ale přitom je v každém okamžiku uvolněný, autentický, připravený reagovat na svoji spoluhráčku.

Úskalími sentimentu, hysterických výstupů i sexuální orientace svého hrdiny proplouvá s milou samozřejmostí a navrch přidává cosi jako lidskou vřelost, která tomuto typu textu mimořádně sluší a dává mu věrohodnost.

Útulná letní scéna Divadla Ungelt v tichém koutě hradčanského Nového světa je pro tento způsob noblesního bulvárního divadla jako stvořená.

Richard Alfieri

Šest tanečních hodin v šesti týdnech
Letní scéna Ungeltu