Vrcholí Letní filmová škola. Servíruje Kusturicu i výtečné menu z Rumunska

Letošní festivalové sezoně nepřeje počasí. Zatímco o Karlových Varech se léta říká, že kdyby nepršelo, bylo by něco v nepořádku, filmovce se obvykle dostane slunných dnů až až.

Tento týden sice i v Hradišti bylo pod mrakem, ale tím spíše se diváci doposud mohli soustředit na filmový program.

S Kusturicou? Jedině v hospodě

Emir Kusturica, jehož snímky dýchaly balkánským sluncem alespoň z plátna, už je pryč i se svou doprovodnou suitou čítající 32 lidí a zůstala po něm kromě koncertu vlastní kapely též historka, že pohostinná hradišťská atmosféra mu učarovala natolik, že se odmítl zúčastnit tiskové konference.

Novinářům pouze suše vzkázal, že se za ním mohou přesunout do jeho oblíbené restaurace, místního hostince U hejtmana Šárovce.

Na druhou půli zato přijel Aki Kaurismäki, který v sobotu, stejně jako předešlý víkend Kusturica, obdrží Výroční cenu Asociace českých filmových klubů. Nejlepší z jeho filmů, kupříkladu Bohémský život či Děvče ze sirkárny, budou k vidění právě v posledních dnech přehlídky.

A v závěru se též bude promítat většina retrospektivy thajského solitéra Apichatponga Weerasethakula, držitele loňské Zlaté palmy z Cannes za film Strýček Búnmí, který proběhl i naší distribucí. Weerasethakul je přítomen od středy; z jeho snímků jako Tropická horečka či Tajemný předmět o polednách dýchne na diváky horečnatá atmosféra tropů.

V jeho díle se totiž přirozeně mísí asijské animistické mysteriózní příběhy s popkulturou, rozdvojená atmosféra jeho děl zase odkazuje k principům fungování lidské paměti. Jde o díla pomalá, až autobiografická, přesto nebývale podmanivá. Duchové z mýtů se v nich totiž objevují se stejnou samozřejmostí jako přízraky z thajské či osobní historie.

Rumunsko, filmový zázrak

Velkou pozornost letos v Uherském Hradišti upoutal rozsáhlý cyklus věnovaný rumunskému filmu. Ten se soustředí jak na starší díla, tak na to nejlepší ze současného rumunského "filmového zázraku". A je o čem mluvit - ačkoliv pro laiky je současná rumunská tvorba pořád spíše exotikou, na světových festivalech sbírá jednu cenu za druhou.

Zatímco v devadesátých letech tamní kinematografie živořila na pokraji zániku, v poslední dekádě se může pochlubit sbírkou ocenění. V posledních dnech Letní filmové školy budou k vidění filmy tří nejvýraznějších současných tvůrců.

Hlavní lahůdkou této sekce je bezesporu nejslavnější dílo současné rumunské produkce, Zlatou palmou z Cannes ověnčené dechberoucí drama Cristiana Mungia 4 měsíce, 3 týdne a 2 dny. Kromě něj se v Hradišti se promítá i novinka Cristiho Puia Aurora, tříhodinový snímek odhalující vraždu pod heslem "Zločinci jsou děsivě obyčejní lidé".

Puiu téměř dva roky sbíral informace po věznicích a v jeho temném vyobrazení jednoho dne ze života vraha je cítit vliv Camuse či Dostojevského. Podobně jako jejich prózy film neukazuje monstra, nýbrž temné stránky lidí, které běžně potkáváme.

Duch diktátora Ceauseska

Jestliže je Mungiu nejslavnějším režisérem rumunské nové vlny, pak Puia lze označit za autora iniciačního. Jeho prvotina Zboží a peníze z roku 2001, spojující road movie s thrillerem dle pravidel dánského manifestu Dogma 95, se objevila v době, kdy v Rumunsku vznikal jeden film ročně a poprvé na místní tvorbu upozornila v zahraničí.

Trojici ikonických postav rumunské nové vlny dovršují oba snímky mladého tvůrce Cornelia Porumboia, jehož tvorba je pravděpodobně nejkonceptuálnější z celého hnutí. Filmy 12:08 na východ od Bukurešti a Policejní, adjektivum rozebírají mrazivě i s humorem, co pro Rumuny znamená revoluce či svědomí.

Kromě ukazování paralel mezi předrevolučním režimem a zkorumpovanou rumunskou současností však zkoumají na pozadí frašky či krimifilmu samotný obsah těchto velkých slov a dotýkají se tak témat mnohem univerzálnějších.

Jak důležitý je pro rumunské tvůrce kritický pohled na vlastní minulost a současnost, ukazují i v Hradišti promítané dokumenty. Vedle hravého filmu Kapitalismus: naše vylepšená receptura, v němž si mimo jiné duch diktátora Ceauseska při pohledu na dnešní stav zkorumpované země pochvaluje, že se mnohé nezměnilo, stály za pozornost především tři snímky významného dokumentaristy Andreji Ujici, jenž všechny sám uvedl.