V moderním Králi Learovi se mísí opera s rapem, vystupuje v něm i Joker

Národní divadlo má novou inscenaci Krále Leara. Režie Jana Nebeského je výjimečná formou i precizním výkladem.

Mluví jazykem vizuálně provokativních a do značné míry také hermetických obrazů. Sebevážnosti se brání nadsázkou. Oč míň se zabývá dějem, o to víc obsahem a smyslem Shakespearovy hry.

Putin na lovu

Úvodní scéna dělení království mezi Learovy tři dcery se odehrává v prostoru, který může být miliardářským sídlem nebo obří jachtou, jako spektakulární výjev určený objektivům kamer a fotoaparátů.

Při pohledu na Leara (David Prachař) brázdícího okázalými tempy bazén, se nám klidně může vybavit do půl pasu nahý Putin na lovu či jiný vládce tohoto světa, pěstující svou veřejnou image před zraky novinářů.

Součástí Learovy sebeprezentace je i ono slavné vyznání lásky z úst dcer, které má před "lidem" potvrdit jeho velikost a dcerám zajistit dědický podíl.

Mediální hra

K inscenované podívané patří také ochotný skok obou žen, obnažených po otcově vzoru do plavek, do bazénu, kam jim Lear povýšeně z kapitánského můstku hází z talíře kusy dortu symbolizující části království jako psům žrádlo.

Objemnější a přímočařejší Goneril (Eva Salzmannová) se do vody nemotorně svalí, ale co by člověk pro majetek a moc neudělal. Druhá dcera Reagan (Špalková) si při ponižujícím ceremoniálu zachovává jistou noblesu a rafinovanost, ale podstata je táž.

Manželé obou ambiciózních dam, kteří je snaživě do bazénu doprovodí, jsou povahou bezvýznamní statisté. Což hraje roli později, když se obě "dámy" sexuálně ucházejí o zloducha Edgara (Saša Rašilov).

Cordélie (Kateřina Winterová) odmítá v této "mediální" hře účinkovat. Kazí otcův plán a sklízí jeho vztek. V roli šaška pak doprovází Leara, na trpké cestě za poznáním nicoty světa. Král, který nedokázal rozeznat skutečnou lásku, je konfrontován nejen se zlobou svých dcer, ale i s šílenstvím moci, s obrazy holocaustu, které se představením mihnou možná až příliš doslovně.

Padouchem je Joker

Jako v každé pohádce je i v Nebeského Learovi přítomno dobro a zlo. Ztělesňují je - opět s přiléhavou, zábavnou nadsázkou - synové hraběte z Glostru (Alois Švehlík). Levoboček Edmund (Saša Rašilov) vypadá jako kníže zločinu Joker z Batmana.

Intriky hněte (doslova) jako těsto na servírovacím stolku a podává své úskoky stejně vlezle jako protagonisté kuchařských show recepty na své speciality. Manželský syn Edgar ( David Švehlík) je poctivý trouba, folkový srdcař. Jeho zpěv by na Portě určitě doprovázely kymácející se plamínky zapalovačů.

externí video: Král Lear v Národním divadle - upoutávka

Skvělou hudbu a "brechtovské" songy do této inscenace napsal Aleš Březina. Lear se zpěvem i gesty prezentuje jako zestárlý rocker, který přišel o slávu a vydal se na cestu zmoudření. Jeho nestydatě obnažené starší dcery (autorkou kostýmů je Jana Preková) zpívají v žánru moderní opery i zlostného rapu. Cordelii sluší výsměšné "lidové" popěvky.

V druhé polovině inscenace se ocitneme na vernisáži a v žánru lehkého swingu a šansonu. Mezi obrazy Margity Titlové-Ylovsky z cyklu Kresby ve tmě visí Lear s Cordelií jako exponát. Kolem s šampaňským v ruce a pečlivým stylingem kulturních snobů se motají postavy ze shakespearovy hry. Čumí, předvádějí se, a nevidí.

Situace ze závěru Krále Leara se odehrávají jako bizarní performerské akce. Takhle, voayersky, vnímá současná společnost lidské tragédie?

Bez předsudků

Přitažlivost zla, které si narozdíl od tichého dobra umí zjednat pozornost, inscenaci rámuje. Edmundovým-Jokerovým kuchařským entré začíná, koketním šansonem Zločin, krásný zločin končí.

Publikum, které přichází do Národního divadla s představou víceméně konvenční shakespearovské inscenace, může mít s přečtením Nebeského Leara velký problém.

Možná by mělo dostat do rukou synopsi, jako když jde na operu. A pak by už mělo stačit málo: dívat se na tuhle divadelní esej s pohádkovými motivy se zvědavostí, otevřeně a bez předsudků.

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků