HN.IHNED.CZ 22. 11. 2006 00:00
Zemřel Robert Altman, velký nezávislý
Praha, 22. 11. 2006
|
Nikdy nezískal Oscara, i když byl pětkrát nominován a sbíral ceny kritiků. Až letos ho Americká filmová akademie ocenila cenou za dílo, v němž režisér "dokázal znovu vynalézat uměleckou formu", jak se psalo v oficiálním odůvodnění. Robert Altman, tato zneklidňující duše Hollywoodu, stylový provokatér a ironik, zemřel v pondělí v jedenaosmdesáti letech.
 Dílo režiséra Roberta Altmana se pro mnohé stalo vzorem umělecké nezávislosti."Nikdo v branži neměl takové štěstí jako já," svěřoval se Altman po vyhlašení loňského oscarového klání. "Nikdy jsem nemusel točit film, který bych si sám nevybral nebo nevymyslel." Altmanova filmová kariéra začala v jednadvaceti letech, kdy přišel do Hollywoodu jako příležitostný herec, pak začal psát scénáře. Prorazil až po deseti letech. Jeho povedený nízkorozpočtový film Delikventi (1957) mu otevřel dveře do televize a k úspěšným nekonvenčním seriálům. V roce 1970 vznikl jeho slavný film M.A.S.H, satira z korejské války, jehož seriálové rozpracování bylo po roce 1989 velmi populární v Česku. Altmanovy filmy v mnohém připomínají breguelovské obrazy. Často jsou vrchovatě přeplněny lidmi, kteří vytvářejí zhuštěnou a neprohlédnutelnou masu. Při bližším filmovém pohledu, stejně jako u známého malíře, ale z chaosu vystupuje jasná struktura, stereotyp chování, schéma vnímání světa, do nichž se režisér pouští s nesmlouvavým kritickým drajvem. Ať už zkoumá prostředí modního průmyslu v Pret-a-porter (1993), centrum americké country hudby a jistého typu Ameriky vůbec, jako v kultovním filmu Nashville (1975), anebo v Gosford Parku (2001) poměry v anglické vyšší společenosti, která se prolíná se stínovým světem sloužících, všude ho zajímá právě to, jak načrtnutá masa lidi v tomto výseku společnosti funguje. Ukazuje nejen to, jak se točí společenský stroj, ale i to, že zevnitř vypadá ohyzdněji, trapněji a směšněji než zvnějšku, jenž z pohodlnosti považujeme za jediný skutečný. Altman nenechá na pokoji nic. Geniální je i jeho hra s tradičními filmovými žánry, z nichž nejpůsobivější je ironizace westernu. Heroismus Divokého Západu a klasických padouchů a spravedlivých hrdinů s pistolí v ruce získává zejména v jeho filmu McCabe a paní Millerová (1971) důležitý jiný odstín. Altman vyslal ostré a jedovaté střely i do vlastních řad, především jeho Hráč (1992) Hollywood dost poškádlil, i když sám režisér tvrdil, že to, co je vidět v Hráči, je jen slabý odvar toho, co se ve vilách a barech filmového města děje. Poslední Altmanův snímek Zítra nehrajeme! byl do kin uveden letos. Černá komedie z divadelního prostředí je tečkou za dílem, které se pro mnohé stalo vzorem umělecké nezávislosti. Altmanův filmový spirit a vůle se neohýbaly podle obecného a dobře prodejného vkusu. A to je ve světě, o němž se tvrdí, že se tu vše jen prodává a kupuje, stejně hodnotné, jako ty nejlepší filmy Roberta Altmana. |
|
Kontextové odkazy ETARGET
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.
iHNed Hospodářské noviny FinWeb DigiWeb KarieraWeb Evropská unie Vzdělávání Reality LadyWeb Cestování Exportér IN Víkend
Obchodní věstník Ekonom Dotace Marketing & Media Trend Marketing Sign Regal Hotel & spa Sport&wellness Business Spotlight
ManagerWeb Finanční poradce Bankovnictví Právní rádce Moderní řízení Stavitel Technik Moderní obec Logistika Odpady
Zájezdy Cykloturistika Počasí TV Veřejné soutěže Zprávy na mobil Knihy HNonline.sk
Stránky projektu iHNed.cz připravuje divize NOvá média OnLine. ISSN 1213-7693. Kontakty. Copyright © 1996-2009 Eeconomia, a.s.
Economia Online je členem Sekce vydavatelů internetových titulů UVDT. Informace o inzerci zde.