Tanečníci zvládli klauniádu i mytologii

Předností letošního ročníku České taneční platformy byl široký stylový rejstřík. Přehlídka toho nejzajímavějšího, co vzniklo za uplynulý rok v současném tanci, ukázala fyzické divadlo, improvizaci, body&sound a také klauniádu. Šestidenní program, který hostilo pět pražských scén, skončil minulý týden.

Některá z vybraných představení se zároveň hlásí do nejlépe dotované soutěže roku - o Cenu Sazky za objev v tanci. Kdo získal cenu za choreografii, i novější cenu za interpretaci, je až do slavnostního večera v průběhu červnového festivalu Tanec Praha přísně střeženým tajemstvím.

Tajemstvím ovšem nemůže zůstat, kdo na sebe nejvíce upozornil: Byli to jistě choreografka Ioana Mona Popovici & soubor Nanohach, nové průbojné taneční těleso. Jejich společné dílo Portrét je esteticky i významově bohaté, právě tak jako Čekárna souboru Farma v jeskyni a choreografa Vila Dočolomanského.

Světlo na nová jména

Platforma ale vrhla světla i na nová jména. "Zazářila" choreografka Dora Hoštová, která uvedla dvě choreografie. Arkánum jí už vyneslo ocenění v zahraničí. Exaltovanou a dynamickou posloupnost několika tanečních prvků provedla ve stroze vymezeném pásu světla téměř na hranici sebemrskačství; exorcistka v černém zůstala záhadou až do vyprchání světla. Ve druhé choreografii Na bidýlku se nechává, stylizovaná do utrápeného děvčete, štvát přívaly patetické hudby, která ji vymršťuje ze židle a zas přibíjí na sedadlo a nutí k legrační rytmické eskamotáži nohou.

Představila se i mladinká Dagmar Chaloupková s choreografií Gradina. Chaloupková v pološeru překvapí nedešifrovatelným tělesným rébusem a pak se pohybuje po prostoru jako zlatý jednorožec, osaměle a plaše, nicméně umanutě, vedena neznámými pohnutkami.

S kůží na trh

Platformy se zúčastnili i dva z minulých laureátů - Jaro Viňarský zde uvedl loňskou vítěznou choreografii Posledný krok pred, sebevražednou taneční meditaci, Kristýna Celbová zatančila dílo AriaD.N.A, preludování na mytologický motiv, v němž je hrdinka - jedna ze tří tanečnic - vyděděncem ztraceným v zašmodrchané světelné niti labyrintu - nebo je to její osudová DNA?

Silnou linií přehlídky byla také klauniáda. Sem patřilo svěží, barevné, parodické a divácky vstřícné představení pro čtyři tanečnice S kůží na trh Marty Trpišovské a Jany Hudečkové, smutná promrzlá trosečnická klauniáda Polaris Jana Beneše-McGadie a Vojty Švejdy či černá technicistně-spiritistická groteska Polské tango pro tři teamu Krepsko, zdravého výhonku bohaté tradice české pantomimy. Současný tanec v Čechách má v genech hermetiku i komiku.
/Od naší spolupracovnice/