Zbavte se přechytralých šéfů

Jak oživit ekonomický růst, když stagnuje produktivita práce, kolísají burzy a problematika nezaměstnanosti je jen tématem pro hašteřivé politiky? »Vyhoďte přechytralé manažery,« radí někdejší viceprezident automobilky GM Bob Lutz. »A dělejte to jako mafie,« dodává Louis Ferrante, drsný chlapík, který se dal na dráhu motivačního kouče.

Tyhle rady najdeme ve dvou nových knížkách. Obě se věnují otázce, která nyní pálí všechny rozvinuté ekonomiky, přičemž každý z autorů k ní přistupuje po svém.

Začněme u Lutze. Někdejší viceprezident firmy General Motors ve své knize Automobiloví kluci vs. úředníci bez mozku (Car Guys vs. Bean Counters) podrobně popisuje, jak největší americkou automobilku přivedli na buben manažeři s magisterskými tituly. Byli prostě, jak se říká, chytří až na půdu.

Manažeři průměru

Jistě, k potupnému úpadku automobilky GM, která musela požádat o ochranu před věřiteli, přispěly požadavky odborů. Nepomohl ani zásah vlády. Vražedná je také cenová výhoda japonských a evropských výrobců aut - výdaje na zdravotní péči mají díky systému financovanému z daní buď minimální, nebo nulové.

Pro GM se ale podle Lutze stala osudnou mnohem zákeřnější vada. Tým, který stvořil elegantní chevrolety Camaro i humpolácké Vegy, si začal »až příliš lámat hlavu nad jednoduchým úkolem: jak vytvořit a prodat spotřebitelům kvalitnější produkt nebo službu«.

Lutzovi to prý došlo několik týdnů před nástupem do firmy v roce 2001. Seděl na terase s hlavním konstruktérem Waynem Cherrym a prohlížel si katalogy se snímky připravovaných aut.

»Byla to hrůza,« píše při vzpomínce na přehlídku těžkopádných modelů.

Vyšlo najevo, že ve vývojové sekci GM nerozhodovali o vzhledu auta konstruktéři, ale manažeři. Ti celkem pochopitelně sledovali měřitelné cíle, například čas nutný na výrobu, náklady na záruky nebo procento znovu použitelných dílů.

Výsledkem procesu řízeného, byť s dobrým úmyslem, manažery byl »dokonalý průměr«.

Mafie si ví rady

Pokud vaší firmě šlape na paty konkurence, podívejte se, radí Louis Ferrante, jak to dělá »nejdéle fungující společnost v dějinách«, mafie.

Ferrante podle svých slov ví, o čem mluví. Přiznává, že dříve se stýkal s Gambinovými, jednou z pěti newyorských mafiánských rodin. V knížce Zákon davu (Mob Rules) nabízí hned 88 manažerských lekcí.

Co se tedy může podnikatel naučit od mafie? Řadu věcí, alespoň podle Ferranteho. Od budování důvěry (»gangster učí vlastního synka zmáčknout spoušť«) až k budování sítí (»je vhodné chodit i na pohřby«).

Autor v podstatě vychází ze selského rozumu, ale zaobaluje ho do podobenství o vraždách a rad typu, jak neskončit v kufru auta.

Ferrante si odseděl nějakou dobu ve vězení a pak vzal rozum do hrsti. V závěru knihy přechází na varovnou notu: »Nepodléhejte nejprimitivnějším instinktům! Přečtěte si Machiavelliho Vladaře, abyste věděli, k čemu všemu se vaši nepřátelé dokážou snížit, a pak se nad tu špínu povzneste.« Dobrá rada nad zlato.

James Pressley
Bloomberg

James Pressley
- Působí jako přispěvatel zpravodajské agentury Bloomberg.
- Publikuje převážně recenze, reportáže a rozhovory s ekonomickou tematikou, nejčastěji z oblasti Wall Street.

Foto: Bloomberg 2x