Výbušnější než ropa

Voda se stává politickým a ekonomickým problémem jednadvacátého století, dokonce výbušnějším než boj o ropu a plyn. To tvrdí Milan Syruček, nestor české publicistiky, ve své nejnovější knize Voda, jak ji neznáme.

Kvůli nedostatku vody mohou vypuknout sociální bouře, revoluce, anarchie, války. Toto riziko je možná větší, než jaké představuje al-Káida.

Syručkova kniha popisuje ekologické katastrofy na území bývalého Sovětského svazu, megalomanské plány Číny či nebývalé sucho v Africe.

Autor, někdejší komentátor týdeníku Ekonom, zároveň upozorňuje, že problémy klepou i na dveře nejbohatších zemí.

Ve »velkou evropskou poušť« se může brzy proměnit například část Španělska. Nebývalým suchem je ohrožen jihozápad Spojených států.

Voda pro zábavu

Vyspělé země přitom vzácnou tekutinou plýtvají. Jen kropení golfových hřišť vyžaduje dvě procenta z celkové spotřeby vody v USA.

Voda nám často slouží k zábavě, a tak někdy zapomínáme, že je především základní »surovinou« pro zemědělství a potravinářství.

K výrobě litru piva je zapotřebí pětadvaceti litrů vody. Vypěstování jednoho pomeranče vyžaduje 50 litrů, na kilogram pšenice potřebujeme 1300 litrů a vyprodukování kila hovězího masa dokonce 15 tisíc litrů.

Evropa si přivykla potraviny dovážet. Problém tím přenáší na rozvojové země, takže zdánlivě spotřebovává méně vody než USA.

Jen Británie každoročně importuje v potravinách 45 krychlových kilometrů vody. Většinou ze zemí, které jsou na vodu nesmírně chudé.

»V tomto století se válčilo o ropu, v příštím se bude válčit o vodu,« prohlásil v roce 1995 viceprezident Světové banky Ismail Serageldin.

Není to úplně originální názor. Už spisovatel Mark Twain konstatoval, že whisky je od toho, aby se pila, a voda od toho, aby se o ni bojovalo. Historie však zatím zná jen jednu regulérní válku, která vypukla čistě kvůli vodě, a to mezi dvěma městskými sumerskými státy před čtyřmi a půl tisíci lety.

Od té doby voda naopak usmiřuje. Izrael potají jednal s Jordánskem o řece Jordánu i v době, kdy mezi oběma státy existoval válečný stav. Indicko--pákistánská komise pro řeku Indus pracovala i za situace, kdy vojáci po sobě stříleli.

Jenže s přibývajícím počtem lidí se situace vyhrocuje.

K lokálním konfliktům již došlo. Například v Libanonu dopadaly izraelské bomby na zavlažovací kanály. Tygři osvobození na Srí Lance odmítli otevřít stavidla kanálů dodávajících vodu pro pěstitele rýže, a vládní vojska proto podnikla útok, při němž zahynulo sedmnáct pracovníků humanitárních organizací.

Spory o vodu probíhají zejména mezi Tádžikistánem, Uzbekistánem, Turkmenistánem a Kyrgyzstánem.

Rizika velkých přehrad

Zajímavá část publikace se zabývá povodněmi a přehradami. Žádné technické dílo přitom není bez rizika.

Mnoho set obětí si vyžádalo protržení francouzské přehrady Malpasset v roce 1959. Několik tisíc obětí si vyžádala katastrofa na italské přehradě Vajont v roce 1961.

Na českém území máme »protrženou přehradu« v Jizerských horách. V roce 1916 se její hráz zbortila. Nezvěstných zůstalo 59 osob, 380 lidí přišlo o střechu nad hlavou.

Syruček je zkušený autor literatury faktu. Informace dobře dávkuje. Jeho kniha je čtivá, při jejím čtení však občas mrazí.

Petr Korbel

Petr Korbel (49)
- Ekonom, novinář a spisovatel.
- V týdeníku Ekonom se zabývá zejména podnikovou sférou.

Foto: Jan Rasch