Dovolená v "říši zla". Zítra vychází průvodce, jak cestovat v diktaturách

Cestování do zemí, kde vládnou diktatury, je z turistického hlediska nesmírně atraktivní – davy turistů tu až na výjimky nepotkáte, jídelny McDonald’s jsou spíš vzácností a místní lidé vidí v cestovatelích víc než jen klienty obchodů s kýčovitými suvenýry.

Nejizolovanější zemí světa je bezpochyby Severní Korea. Návštěvníci v ní uvidí jen to, co jim povolí režim vedený Kim Čong-ilem. Jde převážně o "památky" spjaté s vládnoucí dynastií, ať už rodný dům Kim Ir-sena nebo prezidentský palác Kumsusan, kde spočívá jeho mumifikované tělo. Podívat se můžete i na americkou válečnou loď USS Pueblo, jež byla zajata v roce 1968.

"Vycházíme z nabídky partnerské cestovní kanceláře z Číny. Program zájezdu je striktně dán, na improvizaci nebo nějaké naše vlastní nápady není prostor,“ říká Hynek Špinar z CK Eso Travel, která zájezdy do KLDR dvakrát ročně organizuje. Jezdí se v květnu, kdy Severokorejci slaví 1. máj, na podzim zase v době oslav výročí založení KLDR.

V jihoasijské Barmě ovládané vojenskou juntou se sice cestovatel pohybuje volně, ale jen v rámci turistům přístupných oblastí. Značná část země je pro návštěvníky uzavřena z politických důvodů (konflikty vládnoucí junty s pohraničními etniky nebo existence tajných pracovních táborů), jindy kvůli chybějící infrastruktuře. 

V Barmě také panuje tuhá cenzura: "Když jsme posílali maily domů a použili v nich třeba jména nebo politické výrazy, zablokovaly se a nešly odeslat," vzpomíná zpěvák skupiny Wohnout Jan Homola, který tam několik týdnů cestoval.

"Jinak je ale země nesmírně bezpečná, můžete si nechat klidně batoh na ulici a nikdo vám jej neukradne. Lidé se tu bojí jakýchkoliv problémů," dodává. 

Zodpovědné cestování

Severokorejský, kubánský nebo třeba běloruský režim peníze turistů podporují, ať už mají cestovatelé na tamní vládce názor jakýkoliv. Nabízí se proto otázka, zda je morální do těchto zemí vůbec jezdit.

"Turistika by v těchto zemích měla být hlavně zodpovědná. Pokud jedete s cestovkou a bydlíte ve státem spravovaných hotelích, režimy z vás těží. Smysl mají spíš individuální cesty s batohem, které lidem otevírají oči. Záleží pak už na každém, zda po návratu o diktatuře co nejvíc lidí informuje nebo zda třeba vezme na cestu pár zakázaných knih a rozdá je," myslí si Marek Svoboda, který se ve společnosti Člověk v tísni zabývá lidskými právy.

Více si o cestování v sedmi diktátorských režimech přečtěte ve středečním vydání IN magazínu.

• Diskuse
• Celkem 36 příspěvků