Kozy ze Žofína: Navštivte jednu z nejkrásnějších farem u nás

Před venkovským stavením pošťuchuje šestiletý kluk větší kůzle. Dráždí ho hrstí jarní trávy, dává mu ji a hned s ní uhýbá. Mezitím se u plaňkového plotu seběhne další pětice kozích zájemců o šťavnaté sousto a hra může začít nanovo. Bílé kozí hlavy se tyčí nad plotem a nechávají se od dětí s obdivuhodnou trpělivostí hladit, tahat, krmit i škrábat.

Z chalupy vychází vysoký pán a srdečně vítá nové hosty na kozí farmě Žofín. Žofín je část obce Horní Podluží ve Šluknovském výběžku. "Tohle jsou naše letošní kůzlata, ještě je mámy kojí, proto mají svůj vlastní výběh," ukazuje Karel Dvořák na prostorný travnatý plácek s dřevěnými přístřešky. První překvapivé zjištění je, že zvířata vůbec nepáchnou. Ani stopy po všudypřítomném chlévském odéru, žofínské kozy jsou jako vymydlené a voní zvířecím teplem.

Vzácný mlýn

Alena a Karel Dvořákovi jsou farmáři na plný úvazek, jejich farma čítá okolo čtyřiceti koz. "Před sedmnácti lety jsme se sem přistěhovali z Prahy. Začalo to jedním psem, pak přibyli králíci, slepice a najednou jsem měla kozu, hnědačku. Za chvíli jsem si pořídila druhou a pak už jsme kozí mléko nechtěli pít ani my, ani kočky, ani králíci - ti po něm mimochodem rostli tak rychle, že nám ve vesnici brzo všichni záviděli sedmikilové kusy. Rozhodli jsme se, že z mléka zkusíme vyrábět sýry. Je to už sedm let, co vyrábíme kozí sýry na prodej," vypráví o svých začátcích paní Dvořáková.

"Ale protože kozí sýry se dají vyrábět jen půl roku - kozy jsou totiž přes zimu březí a mléko nemají - nemohli jsme se uživit jenom jejich výrobou. Napadlo nás, že bychom mohli poskytovat ubytování," dodává.

Žofínská farma nabízí svým návštěvníkům ubytování přímo ve zrekonstruované chalupě ve dvou pokojích, dvoulůžkovém a čtyřlůžkovém. Větší společnost si může od farmářů pronajmout i nově postavený domek, který pohodlně pojme až deset lidí a od farmy je dvě minuty chůze. Na stejném pozemku je možné se ubytovat i v chatě, do níž je zavedena voda a elektřina.

Karel Dvořák při ubytovávání hostů ochotně poskytne bezmála profesionální průvodcovský výklad. "Asi deset minut chůze odsud je mlýn Světlík. Určitě se k němu běžte podívat, je to totiž jediný pětiramenný mlýn holandského typu v Česku. Hned u mlýna najdete rybník, tam je v létě báječné koupání. Pak můžete sjet do Jiřetína pod Jedlovou. Na náměstí v informacích vám ochotně poradí, co je tu v okolí ještě zajímavého. Hned nad Jiřetínem stojí krásná křížová cesta a jestli máte chuť na větší výšlap, pak můžete od křížové cesty pokračovat na Jedlovou," vypočítává možnosti, které zdejší okolí poskytuje.

Krásný výlet se nabízí, když se vydáte na zříceninu Tolštejn. Z letáčku, který dostanete v pokladně, se dozvíte, že slovo Tolštejn pochází ze slova Dohlstein - Kavčí skála. V tomto případě stoprocentně platí nomen-omen. Na Tolštejnu si výletníci užijí úchvatný pohled z ptačí perspektivy do kopcovité krajiny. Dohlédnete odsud až do Německa, které poznáte podle větrných elektráren nahusto nasázených v krajině. Cestou dolů se určitě zastavte na terase hradní restaurace, kde požitek z širokého výhledu můžete skloubit s požitkem z dobrého oběda a vychlazeného piva.

Za vemínko netahat

Pomalu se blíží večer a je čas pospíšit si z Tolštejna zpátky na farmu. V sedm hodin večer totiž začíná dojení koz a paní Dvořáková nemá nic proti tomu, aby se ho účastnili i její hosté. Úderem sedmé už před čistou místností, kde dojení probíhá, přešlapuje malé stádo. "Tak Gábi, pojď," vyzývá chovatelka nejblíže nastoupenou kozu.

"Všechny holky známe jménem. Mají dokonce pořadník na dojení a samy ho dodržují, jedna druhou nepředbíhá," povídá Alena Dvořáková a přitom dojí kozu tak, jako by nebylo na světě nic jednoduššího. "Mládeži, pojďte si to zkusit. Nesmíš ji za to vemínko tahat, podívej se na mě a zkus to ještě jednou," radí.

Po chvíli boje s teplým kozím vemenem je slyšet zvuk mléka crčícího do nádoby, sláva - povedlo se. Kozí trpělivost je zřejmě nevyčerpatelná, neumělé pokusy o podojení snáší s klidem antického filozofa. "Tohle je naše nejlepší koza, má ohromně vysoký obsah bílkoviny v mléku, asi 3,6 procenta. O její kůzlátka se mezi chovateli vede skoro boj," říká farmářka.

Večer se hosté sejdou u ohně na zahradě nebo u kuchyňského stolu. Vnitřek stavení potěší pohledem na stará kachlová kamna, ze kterých sálá teplo domova. Je vidět, že i nábytek v chalupě má v tom nejlepším slova smyslu něco za sebou. "Mám ráda věci s historií. Proto taky zachráním před spálením kdekterou starou židli nebo křeslo. Jedna moje známá restauruje nábytek, takže když ušetřím pár korun, nechám vždycky kus zrestaurovat," vypráví Alena Dvořáková.

V obývacím pokoji je také malá televize. Neběží v ní ale večerní zprávy ani žádný film. "To je přímý přenos z chléva. Chceme vědět, co se u holek děje, takhle o nich máme přehled i večer," směje se Karel Dvořák a nalévá hostům víno.

Po chvíli je jasné, že pan Dvořák je člověk s výjimečným rozhledem. Viděl skoro celý svět, takže se s ním dobře dá povídat o kozích sýrech stejně jako o trestním systému v Singapuru. "Je tady strašně moc práce, ale když z jara vidíte, jak se vám kůzlátka motají okolo nohou, máte z toho radost," říká hostitel a okolo půlnoci se loučí se svými hosty.

Tajemství hladké pleti

Z vyprávění farmářky nevěříme jenom jednomu. "Kdybych se dnes mohla rozhodnout, asi bych do toho znova nešla," tvrdí a popisuje úskalí farmaření: "Pro chovatele neexistují víkendy ani svátky, a co je dovolená, to už sedmnáct let nemám tušení." Vzápětí však dodává: "Na druhou stranu je krásné, když se k nám hosté vracejí. Také na naše výrobky jsem opravdu hrdá. Spousta zákazníků od nás odebírá sýr právě proto, že naše sýry nejsou cítit kozinou. Už tu bylo dost lidí, kteří tvrdí, že jim naše kozí syrovátka pomohla od žaludečních potíží. A taky ji od nás berou lidé s atopickým ekzémem. Potírají si syrovátkou kůži a opravdu se jim nemoc lepší."

Sami manželé Dvořákovi jsou důkazem svých slov. Oba i ve vyšším věku mají neuvěřitelně mladistvou, hladkou pleť. "To je tím, že pijeme denně tak litr syrovátky. Je to lepší než kupované krémy." Věřte, že hrnek vlastnoručně nadojeného kozího mléka je balzámem na duši. A čerstvý kozí sýr ze Žofína bude takovou lahůdkou, že si pro něj zanedlouho na farmu pojedete znovu.

Jak se tam dostat
Vlakem.
V Horním Podluží je blízko farmy železniční zastávka. Z Prahy se tam dostanete dvěma přestupy (v Děčíně a Rybništi).

Tip na výlet
Vzhůru na Jedlovou
V nedalekém Jiřetíně pod Jedlovou se nachází pěkná křížová cesta. Když dojdete až na konec ke kostelíku a budete pokračovat lesem a loukou dál, tak vás cesta dovede až na Jedlovou horu.

Kde se ubytovat
Na farmě Žofín
Můžete bydlet buď v chalupě, kde žijí farmáři Dvořákovi, nebo využijte pronájem nového ­ Slunečního domu či chatky 3 minuty chůze od farmy. Rezervace volejte panu Dvořákovi na tel. 721 824 307.

Kam na jídlo
Tolštejn, Jedlová hora
Oba nejatraktivnější turistické cíle v okolí - zřícenina Tolštejn i Jedlová hora - mají restauraci. Výhodou tolštejnské restaurace je úchvatný výhled ze zahrádky do širokého okolí. Chloubou restaurace na Jedlové je výborná zelňačka, na kterou se stojí fronty.

Užitečné internetové stránky
www.kozy-zofin.wz.cz web kozí farmy Žofín
www.hornipodluzi.cz stránky obce Horní Podluží
www.vetrny-mlyn-svetlik.com pětiramenný mlýn Světlík
www.luzicke-hory.cz co je v okolí zajímavého

Další kozí farmy
www.kozifarma.cz známá farma v Zásadě u Kadaně
http://ekofarmabrezi.cz farma Březí u Příbrami
http://krasolesi.cz web farmy u Košetic (nedaleko Pelhřimova)
www.kozimleko.cz farma v Ratibořicích (u Třebíče)

Foto David Havrlant: Za ucho Kozy z farmy Žofín v Horním Podluží jsou přátelské a ochotně se nastavují na hlazení i poškrábání. Kapličky Nejpůsobivějším místem Jiřetína pod Jedlovou je zdejší křížová cesta. Test Úderem sedmé jsou kozy přichystané k dojení. Jestli máte chuť, můžete si to zkusit také. Rarita Mlýn Světlík je unikátní nejen svými pěti rameny, ale i tím, jak je zachovalý.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků