Bělorusko nepatří mezi státy geograficky vzdálené. Prahu a Minsk dělí přibližně 1200 kilometrů a cesta se dá zvládnout za necelý den. Jenže zatímco směrem na západ ujedu tisíce kilometrů a připadám si jako doma, tady platí nejen jiný čas, ale také zvyky a pravidla. A číhá tu spousta nástrah...
Slušnou pakárnu představuje už cesta přes Polsko. Nejde ani tak o kvalitu místních "drog", jak se polsky nazývají silnice. Sice hned za českou hranicí v Zawidówě projíždím staveništěm bez asfaltu, na němž poprvé a ne naposledy chválím volbu auta se zvýšeným podvozkem a pohonem všech kol, ale minimálně polovinu cesty přes Varšavu a k běloruským hranicím se jede po parádních dálnicích, za které se neplatí.
Horší je beznadějně placatá uspávající krajina za okny a hustá síť radarů mimo dálnice, která nutí dodržovat rychlostní limity. Mikrospánku se bráním čtením nápisů kolem cesty. Kontrola rychlosti vypadá v polštině dost podobně jako kontrola předkožky. Dětinská zkomolenina upozornění na "kontrolu predkości" dostává nový význam při pohledu na prostitutky postávající podél mezinárodní silnice.
Polsko-běloruská hranice znamená běžně zdržení v řádu několika hodin. Coby držitel vstupenky na MS v hokeji naštěstí dostávám přednostní odbavení a objíždím frontu. Celníci se chovají korektně až mile, přesto vyplňováním bumážek a několika kontrolami strávím hodinu, zpátky půl. Zlatý Schengen! Dokumenty ani použité vstupenky na hokej nesmíte vyhodit, jinak si cestou zpět zaděláte na velké problémy.
Každý šofér, který do Běloruska přijede, musí podle místních zákonů tím samým vozem do tří měsíců ze země vycestovat, a dokonce nesmí za volant nikoho jiného pustit. Jinak hrozí konfiskace auta a vysoké pokuty. Vítejte v tak trochu jiné Evropě.
Jako ve stroji času
První noc trávím hned za hranicemi v Brestu, městě o něco menším než Brno. Očím lahodí čistota širokých ulic. Zároveň se ale vracím o 25 let zpátky. Leninovy sochy, fotky funkcionářů a režimem schválených hrdinů, vlajková výzdoba...
Aby ne, vždyť je dnes 9. května, Den Pobědy, vítězství nad Hitlerem. Oslavy probíhají ve stylu našich prvomájových průvodů za socialismu. Účast na nich prý není povinná, ale připadá mi až podezřele masová. Průvod v čele s veterány ověšenými řády z dob SSSR se táhne snad pět kilometrů.
Děvušky
Je se na co dívat. Bělorusko podle mě patří mezi země s nejkrásnějšími ženami na světě. Začalo to úřednicemi na hranicích, pokračovalo přes recepční, servírky, pumpařky a teď zírám v průvodu na vojandy nebo holky v krojích a večer budu s otevřenou pusou koukat na dobrovolnice u hokejové haly... Vlastně stačí vyjít kamkoli mezi lidi a chlapi si mohou ukroutit hlavy.
Bělorusky navíc navazují komunikaci s návštěvníky ze Západu ochotně a rády, v zemi s průměrným platem kolem deseti tisíc korun na měsíc je pro spoustu z nich možnost svazku s občanem Evropské unie vyhlídkou na lepší život. I když mohou lidé na rozdíl od časů Sovětského svazu volně cestovat, podnikat a v obchodech nakupovat prakticky totéž co na Západě, nejen k ideálu, ale i našim svobodám má režim autoritářského prezidenta Lukašenka podle opatrných slov místních daleko.
Zelená je nafta
Hlavní dálniční tah M1 z Brestu na Minsk, po kterém většina z českých fanoušků pojede, není v době hokejového šampionátu zpoplatněný. To je dobrá zpráva. Jenže zdaleka nejde o dálnici, na kterou jsme zvyklí z Česka.
Sláva hokeji aneb Srdečně nevítejte v Bělorusku - čtěte ZDE
Západ slunce nad Braslavskými jezery? Něžný i drsný dotek běloruského 'zapadákova' - čtěte ZDE
Oba směry většinou neodděluji svodidla a často představuje spíš ranvej pro letadla, což alespoň mě dost znervózňuje. Kromě aut se po ní pohybují chodci, cyklisté, zvířata, běžné jsou přechody pro chodce nebo křižovatky s možností otáčení se do protisměru. Maximální rychlost mezi 90 a 120 km/h pro osobní auta hlídá množství policajtů.
Nebezpečí číhá také u čerpacích stanic. Pozor na barevné značení pistolí! U první pumpy netekl ze zeleného stojanu benzin, ale nafta. Ale u druhé to bylo naopak! Mladší ročníky si toho v azbuce moc neověří a bez ruštiny se většinou nedomluví. Zato našince nadchne cena paliv, za litr nafty i benzinu se platí méně než dvacet korun, což cestu na hokej výrazně zlevní.
Milionářem snadno a rychle
Platím kartou naftu. Podařilo se. Teď ještě něco k jídlu, ceny jsou podobné jako u nás. "Jak se vám líbí Bělorusko?" ptá se mě sympatická pumpařka u kasy. "Mě nráviťsja děvušky, no něnráviťsja Lukášenko," odpovídám upřímně. V tu chvíli terminál zahlásí chybu a od té doby mi u žádné pumpy žádná karta nefunguje.
Ostatní Češi, se kterými se bavím, jsou na tom ale podobně i bez pomlouvání Lukašenka, takže je lepší rozměnit si běloruské rubly. Vzhledem ke kurzu 1000 rublů = 2 koruny zažijete opojný pocit milionáře. Podařilo se mi ale ukecat i platbu v eurech.
U všech pump se platí předem. Musíte nahlásit, kolik litrů nebo za kolik peněz chcete tankovat. Pokud to odhadnete špatně, máte smůlu.
Jiná planeta
Sjíždím mezi Brestem a Minskem z dálnice, abych poznal běloruský venkov. Ocitám se mezi malovanými dřevěnými domečky, kostelíky s cibulovitými věžičkami a chátrajícími zemědělskými družstvy na jiné planetě. Asfalt končí asi půl kilometru od autostrády, takže se s yetim s pohonem všech kol a nejsilnějším naftovým motorem na prachu a šotolině parádně vyřádím.
Minimálně vůz kategorie SUV nebo nejlépe offroad mimo hlavní tahy doporučuji. Pražské tankodromy jsou slabý odvar proti kráterům na běloruských okreskách. Nechybí ani chatrný dřevěný most přes řeku. Testovaný yeti nástrahy zvládl, a to i v nové "městské" vizáži s menším počtem ochranných prvků při jízdě po nezpevněných komunikacích. Podrobný test auta čtěte zde.
Na rozdíl od relativně nudné cesty po dálnici je toulání se běloruskými okreskami zvlášť pro milovníky přírody (nejvíc ptáků) a dobrodružství parádním zážitkem. Ověřte si ale předem, jestli vám v Bělorusku funguje navigace. Ta v Yetim končila v Polsku na hranicích. Minsk a Čižovka Aréna, kde Češi hrají, se dá ale celkem hravě najít i bez ní.
Minsk hokejovým šampionátem žije a místní cestu k hale ochotně ukážou. Když už dorazíte do cíle a vyhnete se všem rizikům, stále jedno zbývá. Nemusíte odjíždět s dobrým pocitem z výhry českého týmu. Při zahajovacím zápase se Slováky se to povedlo o fous...
