Nebudu zastírat, že mé první setkání s Ústím nad Labem počátkem druhé poloviny minulého století bylo rozporuplné. Město skutečně odpovídalo sloganu "Čmoudov nad Špinkou". Bylo jaksi ušmudlané.

Komíny chemičky vypouštěly tuny popílku, a když byla mlha, což se stávalo často, nedalo se pomalu ani dýchat. Ostatně smogová deka byla předzvěstí manifestací na Václaváku v roce 1989.

Tehdy ještě nespojoval oba břehy Labe architektonický skvost - most pod Mariánskou skálou. Já ze Střekova, trpícího směsicí zápachu z výroby mýdla, pracích prášku a olejů v nedaleké Setuze, kráčíval denně do redakce po mostě, který ještě nenesl jméno prezidenta Beneše, ale Řeka Nikose Belojanise. Bylo mi žinantní kráčet místem neblaze v historii proslulém. Rozvášněný dav házel odtud po výbuchu muničního skladu v Krásném Březně Němce do Labe; právě se vraceli ze směny v tehdy ještě "Šichtovce". Stalo se tak 31. července v pětačtyřicátém.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se