Nizozemsko navštíví ročně až patnáct milionů zahraničních turistů. Kromě světoznámých metropolí, jako je Amsterdam, Haag nebo Rotterdam, míří velká část z nich do malého městečka na středovýchodě země s necelými třemi tisíci obyvateli, kterému se přezdívá "nizozemské Benátky".

Přezdívka napovídá, čím je Giethoorn (vyslovuje se s holandským chrochtavým "ch" místo českého "g") výjimečný. Město v provincii Overijssel nemá silnice pro motoristy a pohyb po něm je možný pouze na loďkách nebo pěšky. Dokonce ani Nizozemci oblíbená jízda na kole tady není snadná, chodníčky lemující vodní kanály jsou příliš úzké. Navíc je potřeba neustále překonávat malé dřevěné mostky, jichž je v Giethoornu téměř 180 a po nichž na kole nepřejedete.

Rušno jako v Amsterdamu

nizozemsko na blogu

Své zkušenosti s cestováním po Nizozemsku autorka zveřejnila také na svém blogu.

První zmínky o Giethoornu pocházejí z 13. století. Jméno dostal podle kozích rohů (geitenhoorn, geiten – kozí, hoorn – roh), které zakladatelé osady našli na místě po velké povodni, jež tehdy mnoho koz zahubila. Do povědomí se město dostalo v roce 1958, kdy tu režisér Bert Haanstra natočil filmový muzikál Fanfare. Oblíbená komedie do městečka přilákala mnoho návštěvníků a turistický ruch v Giethoornu od té doby nepolevil.

"Každý rok naše malé městečko navštíví kolem milionu turistů," vysvětluje Anne, která vlastní malý obchůdek Lekkers & Zo. Najdete ji v něm sedm dní v týdnu. Obklopená upomínkovými předměty a ručně vyráběnou keramikou se s námi přátelsky dává do řeči. "Už teď na jaře tady máme hodně lidí. V létě ale do Giethoornu přijede tolik turistů, že sotva projdete po chodnících kolem kanálů," popisuje. Vypadá to, že přeplněný Giethoorn dělá Anne starosti, její obchod ale díky výletníkům prospívá.

Život v pohádce?

Podle radního pro cestovní ruch Jacquese Wagtevelda přijede do města ročně až 200 tisíc čínských turistů, pro které jde o skutečně neobvyklý zážitek. Svezou se na lodičkách, prohlédnou si doškové střechy, dřevěné mostky, a mnozí dokonce nahlédnou až do domků místních obyvatel. Kvůli plným chodníkům se totiž často stírají rozdíly mezi veřejnou stezkou a soukromou cestou k rodinnému domu.

Giethoorn není žádný skanzen, ač se to tak z malebných obrázků a fotografií může zdát. Žijí zde rodiny, které každé ráno jezdí do práce a o víkendech se schází na zahradě. Daní za život v "nizozemských Benátkách" však je to, že spíše než v pohádce často žijí uprostřed turistické atrakce.