Yankee go home (Vietnam 1974, Somálsko 1993…), E.T. go home (Spielberg 1982), Rusové, táhněte (Praha, 1968, Afghánistán, 1986). A teď Tourist go home (Barcelona, Mallorca 2017). Smysl je jasný, turisté začínají být vnímáni podobně jako invaze vetřelců. "Jde mi na nervy, že v některých restauracích v Berlíně mluví číšníci pouze anglicky," nechal se v rozhovoru pro Neue Osnabrücker Zeitung slyšet Jens Spahn, vysoký úředník z německého ministerstva financí. Námitku, že angličtina je nutná, protože většina návštěvníků jsou cizinci, nebere.

Místní se zlobí na předražené ceny v restauracích, raketově rostoucí nájmy a přeplněné ulice, po nichž se už kvůli davům turistů skoro nedá chodit. V Hongkongu si stěžují na návštěvníky z Číny, kteří jsou hluční a neváhají močit i v buddhistických chrámech. Na Baleárských ostrovech mají plné zuby britské mládeže, která si chce užít svoji bezstarostnou jízdu ve smyslu písně "I Took a Pill in Ibiza" neboli "Sjel jsem se na Ibize" Mikea Posnera. Benátky či Barcelona šílí z tzv. selfíčkových turistů, kteří neutratí ani cent. Lidí je prostě moc odevšud − Američané objevili jiné kontinenty, Číňany vypustila komunistická strana a v Evropě padla železná opona.