Cestování je podle Tomáše Halíka, prezidenta České křesťanské akademie, velmi náročné umění, ke kterému patří také něco si nastudovat o zemi, do níž se chystáte. "Pak je také třeba mít otevřené nejenom oči, ale i mysl a srdce. Vlastní zemi člověk může poznat teprve tehdy, když ji může srovnat s jinou."

Halík takto mohl srovnávat v letech 1968 až 1969, pak měl ale jako osoba nepřátelská komunistickému režimu zákaz cestovat. Na oblíbená místa se tak do listopadu 1989 vracel jen ve snu. Když se sen stal skutečností, ani nemohl uvěřit, že opět nesní.

"Jedno z míst byla lavička v Oxfordu, na které je napsáno, že na ní mohou sedět jen profesoři školy," vzpomíná Halík na 20. srpen 1968. Tehdy litoval, že se narodil v komunistické zemi a nikdy v Oxfordu nemohl studovat, natož učit. "Za 33 let jsem se vrátil jako hostující profesor a sedl si na tu lavičku. Tam jsem se omluvil pánu Bohu za tu netrpělivost, protože jsem si uvědomil, že když si člověk něco skutečně přeje, tak se mu to vyplní. Ale v jiný čas a za jiných okolností, než očekává."

Od roku 1990 je Halík zván na zahraniční univerzity, kongresy i turné, na nichž představuje své knihy. "Navštívil jsem všechny kontinenty této planety," říká a přiznává, že dovolenou ovšem tráví na jednom místě. "Každé léto už 20 let jezdím do jedné poustevny v Německu. Pět týdnů jsem tam zcela sám, medituji a píšu knihy."

Vatikán: V blízkosti světce, který měl smysl pro humor

jarvis_59942ab5498e27acfb8d04d4.jpeg
Foto: archiv Tomáše Halíka

Hned v prvních měsících po pádu komunismu navštívil Halík Vatikán. Papež Jan Pavel II. jej pozval, aby mu pomohl s přípravou cesty do Československa. Šlo o první misi do postkomunistické země. Do té doby Halík působil 11 let v ilegalitě jako tajně vysvěcený kněz, takže neměl kněžské oblečení.

ekonom

Tento článek vznikl pro časopis Ekonom. Předplatit si ho můžete zde.

"Hned ráno ještě před otevřením jsem klepal na specializovaný obchod na náměstí svatého Petra, abych si koupil kleriku a košili s kolárkem," vzpomíná, že když se to papež dozvěděl, tak mu oděv požehnal. Měsíc pak na přípravě cesty pracoval, setkával se s papežem, poznal vnitřní svět Vatikánu. Každé ráno také procházel Bronzovou bránou.

"Když jsem ukázal místní legitimaci, stráž mi v Michelangelových uniformách vzdávala poctu halapartnami. Přiznám se, že mě to bavilo, dělalo mi to dobře." Před každým ranním jednáním se Halík šel s papežem pomodlit do soukromé kaple. "To jsem měl skutečně pocit, jako když padá kámen do hlubiny a dělají se kolem víry, stejně tak mě stahoval s sebou. Opravdu jsem měl dojem, že jsem v blízkosti světce. Ale zároveň to byl člověk s velkým smyslem pro humor a úžasnou pamětí."

Japonsko: Na pivu s japonskými mnichy

jarvis_59942ab5498e27acfb8d04d8.jpeg
Foto: archiv Tomáše Halíka
Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se