Hrdina Jágr aneb Kladenské divadlo vstřelilo vítězný gól od modré

reklama

Nápad dramatika Petra Kolečka a režiséra Tomáše Svobody, který lze označit za šílený, napsat pro kladenské divadlo hru o českém hokejovém bohu byl uskutečněn: v pátek měl ve Středočeském divadle premiéru jejich "hrdinský epos" Jaromír Jágr, Kladeňák. Hra zdánlivě koketuje s mystifikací, ale přitom věrně sleduje obrys Jágrovy kariéry: Nagano, zisk čtvrté Art Ross Trophy, léta hokejového tápání v amerických klubech i přesun do sibiřského Omsku.

Zpocená filozofie

Osobní rovinu představují v "komiksové" zkratce načrtnuté vztahy s Andreou Verešovou a Innou Puhajkovou nebo chlapská přátelství jak vystřižená z mayovek. Zahraje si tu i "chór" kladenských domorodců nebo Čechovovy Tři sestry, u nichž se bohužel inscenace zdrží trochu déle, než je nezbytné. Tím nejpozoruhodnějším, ale také nejbizarnějším na Kolečkově a Svobodově textu je nápad konfrontovat ducha vysoké filozofie s nízkým světem potu, krve a hokejových bitev.

Jágrovi se ve chvíli, kdy jeho kariéra vrcholí, začne zjevovat filozof Ludwig Wittgenstein, syn slavné Poldi, spolumajitelky kladenských hutí. Přízrak má podobu malého, tlustého, zlomyslného chlapečka, který shrnuje tresť svých filozofických vývodů do vlezlé říkánky: "Ty jsi príma kluk, vysokej jak buk, je, či není puk, není to snad fuk?"

Zjevení ke všemu zanechá hokejistovi v posteli Wittgensteinovo dílo Tractatus Logico-Philosophicus a uloží mu jeho četbu. Mysl přímočarého, pozitivního hrdiny, který se chce i s tímto úkolem porvat stejně čistě jako s přesilovkou soupeře, zcela ovládnou existenciální pochybnosti o světě a jeho smyslu, zatímco hokej hraje jako ponocný. V těžké chvíli se svěří příteli Lemieuxovi a s úžasem zjistí, že se svým filozofickým trapičem se musel poprat každý z jeho spoluhráčů.

Čeští herci nemají fyzičku hokejistů, ale Matásek je Jágr. - čtěte ZDE

Vysvobození najde v Omsku, kam odjede i s Innou. Zkušenost s tou nejtěžší, ruskou filozofující depresí, přátelství s Čerepanovem, který má sílu se jí bránit, a hlavně smrt mladého hokejisty vyvolá osudový zvrat: Jarda porozumí naléhání svého přízraku, že "každý muž má dostát svému géniu".

Matásek - pozitivní chlapík

Pro herce je přirozeně těžké se do interpretace tak podivně mnohoznačného žánru a útvaru strefit. Umístit patos či nadsázku na ta správná místa, vyvážit emoci s jejím zlehčením tak, aby představení dospělo k věrohodně namíchanému účinku.

Kladenský soubor se v tomto směru projevil jako dobrý tým, v němž lídři vedou k vítězství slabší hráče. Suverénně, s "hokejově" koncentrovanou energií se s rolí Jágra vyrovnal hostující David Matásek. Na hraně sympatické insitnosti ho hraje srozumitelně, jako jednoduchého, pozitivního chlapíka. Smích publika nemá ani v těch nejchoulostivějších a nejlegračnějších situacích pachuť výsměchu.

Hokejové tance

Matáskovi výborně v této poloze sekundují Tomáš Petřík jako vlídný utěšitel Lemieux nebo Dana Marková jako hospodyňka s intelektuálními sklony Inna Puhajková. Úžasná jsou "baletní" čísla (pohybová spolupráce Rosťa Novák): rituální hokejové tance mužstva nebo duet, kdy Jágr s Čerepanovem vytančí své přátelství na ledě a la Labutí jezero.

Formálně spojuje text i jeho inscenace komiksovou trivialitu, humor a nadsázku se strukturou antického dramatu či eposu. Autoři v tomto směru prokázali odvahu srovnatelnou s vítěznou střelou od modré. Uprostřed smrště slovních i scénických gagů a docela krutých černohumorných glos se jim podařilo ukázat na ty momenty, v nichž se život úspěšného hokejisty Jágra může setkat s příběhy mytických hrdinů. Dokonce se odvážili mezi řádky a salvami smíchu, za asistence "boha" Ivana Hlinky (jenž se zjevil jako deus ex machina), dovést děj k poznání: že naše síla souvisí s vírou, která svět rozbitý pochybnostmi sceluje stejně jako láska nebo radost.

Čtenář číslo 68
Hospodyňka s intelektuálními sklony Inna Puhajková (Dana Marková) mává dresem "zlatého hocha" Jaromíra Jágra (David Matásek), který je nucen číst filosofa Wittgensteina.
FOTO: ČTK