U Hitlerů v kuchyni je ale "bžunda", dojde i k masakru bábovky

Ve hře Arnošta Goldflama U Hitlerů v kuchyni voní bábovka i kouř z Osvětimi. V režii Jana Borny ji uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé. V den sobotní premiéry se konaly také oslavy výročí osmdesátileté historie zdejší scény, která začala působením Velké operety.

Možná i proto doprovázejí Goldflamovy groteskní "hitlerovské" skeče Offenbachovy či Straussovy operetní kuplety přivolávající ducha měšťanské zábavy i ukolébávající předválečnou atmosféru, z níž nakonec vyklíčil fašismus. Pod vedením Jana Borny vznikl na malované scéně Jaroslava Milfajta divný středoevropský kabaret prodchnutý makabrální banalitou jako rakvičky se šlehačkou.

Začátek je slibný. Na lavičce v Brně na nádraží se sejde mladý Hitler, který míří do Vídně na výtvarnou akademii a čeká na vlakové spojení, s budoucím generalissimem Stalinem a rychle najdou společnou řeč. Z vášnivého zaujetí židovskou otázkou je vyruší kluk, který se ztratil a maminka mu ujela vlakem. Je to nějaký Georg Tabori, maďarský Žid a budoucí dramatik a režisér.

"Hrdinou" inscenace zůstává jen Hitler

Po tomhle divadelně stručném a vtipně mnohoznačném "úvodu do problematiky" by se krásně mohla v podobně absurdních epizodách rozvíjet osudová evropská témata až k metafyzickým souvislostem pronásledování Židů, jak je známe z Taboriho dramatických textů.

Jenže autor dvě z postav už v další scéně navždy opustí. Zmizí maloměstské Brno se svou specifickou aurou, vytratí se i Stalin a Tabori.

Jediným "hrdinou" inscenace zůstane Hitler interpretovaný v každé další scéně jiným hercem a dokonce herečkou, což režisérovi umožňuje postihnout různé polohy a podoby "hitlerovství", oné zvláštní směsice malosti, komplexů, sebestřednosti a vražedného vizionářského megalomanství.

Masakr bábovky

Potkáváme Hitlera (Miroslav Hanuš) v měšťanském salonu, kterak masakruje bábovku, když v extatickém vzepětí plánuje s Evou Braunovou (Marie Turková) početí potomka. Sledujeme Hitlera (Jan Vondráček) v kanceláři, když se zalyká nadšením z vlastních trapných vtipů.

Vidíme vůdce (Čeněk Koliáš) v kuchyni berlínského krytu, když plánuje konečná řešení v koncentračních táborech, zatímco Eva Braunová shání u Goebbelsů cibuli, a maličkého Hitlera (Magdalena Zimová), který rozdává Göringovi a Goebbelsovi lentilky, aby si nacvičili otravu pro případ prohry...

Autorovým úmyslem nejspíš bylo vůdce "snížit" do podoby cholerického a trochu úchylného měšťáka a tím se mu nejen vysmát, ale vlastně poukázat na jeho "obyčejnou" zrůdnost, kterou lze tak snadno přehlédnout. S tím kuchyňským vtipkováním to Arnošt Goldflam ale nějak přehnal.

Místo obrazu nacistického vůdce povstalého z banality představil několik banálně satirických historek z Hitlerova života, které se vyčerpávají v povrchních vtipech o sexuální potenci, ve fanatických extázích a dětinsky hrůzných nápadech, z nichž se člověk spíš občas studem zapotí než aby ho pořádně zamrazilo.

Nezkažená čísla

S půvabnou nadsázkou provází inscenací pár operetních pěvců - Vlastimil Zavřel a Hana Czivišová. Z Hitlerů jsou nejvíce zapamatovatelní ti, které Pavel Tesař nebo Magdalena Zimová představují naivně, jakoby viděné dětskýma očima.

Muzikantsky nadanému souboru Divadla v Dlouhé sedí kabaretní forma jako ulitá, taky už má podobných inscenací za sebou pěknou řádku, takže zkušení herci fungují spolehlivě, nezkazí žádný výstup ani hudební číslo a v rámci možností připraví i pointu.

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků