Trapáci na Nové scéně: break, rvačky, popart a drzá zábava

Představení z první ligy současného evropského tance nabízí hostování německého tanečního divadla DorkyPark na Nové scéně pražského Národního divadla. DorkyPark (dejme tomu "Park trapáků"), který před sedmi lety založila tanečnice a choreografka argentinského původu Constanza Macras, přijíždí s představením z roku 2008 nazvaným Hell on Earth (Peklo na zemi).

Fantazie světoobčanky

Z významných choreografů německé taneční scény jsou v Praze známi především loni zesnulá Pina Bausch, radikální reformátor baletu William Forsyth a věhlasná představitelka fyzického divadla Sasha Waltz. Zcela jiný choreografický názor představuje Constanza Macras.

Mezinárodně úspěšná tvůrkyně se už před dvěma lety představila v Praze inscenací I Am Not the Only One, jakousi zběsilou taneční road movie o imigrantech, kteří odcestovali velký kus světa od svého původního banálního osudu, aby se na jiném konci zeměkoule ocitli ve stejné louži.

Constanza Macras studovala tanec v Buenos Aires, Amsterdamu a New Yorku, do Berlína přišla v roce 1995, o dva roky později založila první vlastní skupinu, s níž už formovala svůj budoucí styl v příležitostných, často site-specific představeních s živou hudbou a s umělci různých disciplín.

Se skupinou Dorky Park uskutečnila po prvním šestihodinovém projektu v opuštěném obchoďáku Back to the Present několik dalších představení. Spolupracuje také s jinými skupinami - za zmínku stojí společný projekt z roku 2006 se známým režisérem z berlínského Schaubühne am Lehniner Platz Thomasem Ostermeierem nazvaný Sen letní noci, "volně podle Shakespera" (2006), takový sexuální shaker.

V těchto dnech uvádí Constanza Macras na jeviště svou nejnovější produkci pod názvem Megalopolis, shrnující její prožitky a fantazii světoobčanky.

Praštěná dokumentárnost

Ve všech svých dynamických a atletických produkcích se choreografka zabývá současným multietnickým, vykořeněným a entropickým světem.

Více než "úcta k cizí kultuře" vede Constanzu Macras její vlastní divoká představivost praštěné dokumentaristky doby. Představení Hell on Earth, které bude uvedeno v Praze, je pokračováním někdejšího Scratch Neukoelln, s účastí dětí z rodin imigrantů. Dnes jsou z nich adolescenti v citlivém věku, kteří se musí vyrovnávat jak se zmatky pohlaví, tak s identitou emigrantů a sociální vyřazeností. Prostor, v němž řeší své problémy, je tanec periférie - break.

Estetické normy? Co to je?

Nekonečně drzý, hybridní, zábavný a neurotický styl Constanzy Macras se vůbec nepáře s estetickými normami. Na její skládce tanečních prostředků se může objevit cokoli - neoklasicistní prvky, popart, rvačky, break, orientální tanec, fitness aktivity, projekce, klišé o gendru, klišé o imigrantech, dortová bitka. Macras vše zrecykluje a znovu rozbordelí po celém jevišti. Za tím vším se však skrývá úzkost naší doby.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků