Peníze od Hitlera ukazují českou malost

Švandovo divadlo otevřelo adaptací knihy Radky Denemarkové Peníze od Hitlera zamlčované téma. Příběhem české židovky Gity Lauschmannové svědčí o věcech, jež se jeví možná hrůzněji než nacistické továrny na smrt.

Dívku, která se po válce vrací domů z koncentračního tábora, málem ubijí sousedé, s nimiž vyrůstala. Svou nenávist a hrubou vůli po jejím majetku maskují posláním Revoluční gardy, vyzbrojeni neomezenou mocí a správnou ideologií. A jejich potomci, naši současníci, se od svých otců mnoho neliší.

Divadelní inscenace režiséra Michala Langa se nerozpakuje ukázat ves Puklice, kde se po válce krutý příběh malé Gity odehrál a kde v nedávné současnosti pokračuje, jako destilát české tuposti, chtivosti a arogance, které mohou za "příznivých" okolností i zabíjet.

Apel se mění v moralizující plakát

Podobně choulostivá, politická hra, která by se tak ostře vyjadřovala k mentalitě českého "lidu", se v divadelních sálech snad ještě neobjevila. Právě atmosféra onoho až vzrušujícího étosu, jehož nositelkou je především Marie Málková v hlavní roli Gity Lauschmannové, dělá z jinak průměrného divadelního představení událost.

Co je na inscenaci silné, je zároveň jejím slabým místem. Rozhořčení a apel se snadno zvrhává v moralizující plakát, na němž je vše obtaženo křiklavými barvami. Násilí spáchané na Gitě je postupně líčeno čím dál obšírněji. Naturalismus výpovědí stupňují groteskní detaily vraždy jejího bratra.

Do schematického realismu žánrových výjevů vstupují poeticko-symbolické prvky jako Gitiny krvácející ruce - stigmata, nebo "záliba" staré paní Němcové v pití jablečného moštu, jež má vysát z půdy vinu, rozuměj mrtvolu tajně zakopanou pod jabloněmi... Méně slov by bylo více.

Příběh je nejsilnější na začátku, když je noblesní paní Lauschmannová poprvé konfrontována se svými dětskými vzpomínkami i primitivními, bezohlednými potomky svých trýznitelů. Půvabné proměny Marie Málkové v sedmileté dítě jsou zábavné i obrazotvorné, události se vynořují z hrůzného tušení, napětí střídá zhnusení z nelidské smečky buranů, kteří se - aby nemuseli vracet nakradený majetek - neštítí ani nestydatého rýpání v její duševní chorobě.

Skončit po půlce

Inscenace vrcholí Gitinou ostrou řečí k Puklickým, která tvrdě pojmenovává podstatu jejich životů. A také hereckým sólem Věry Kubánkové v roli Němcové, rozdrbané babizny, která vyleze ze své nory, kam se utíká před primitivní dcerou, aby synovi Denisovi (Miroslav Hruška) vypověděla pravdu o skrývaných zločinech, a ulevila tak svému svědomí, směšná a úctyhodná zároveň.

Nejlépe by bylo, kdyby někde tady mohl příběh končit. Protože druhou půli Gita s Denisem skoro celou stráví v její pracovně zavalené bílými liliemi (ach ty metafory), kterými ji obdaroval. Pátrání v minulosti připomíná obrazem i dialogem béčkovou německou detektivku: "Dáte si se mnou čaj?"

Rodinná traumata ztělesňuje vnučka, která se po pěti probrečených minutách v koupelně (návaly pláče měla i její zesnulá matka) rozhodne k zásadní změně, sbalí kufr a odjede do Švýcarska. Dojde i na pointu, kterou jsme tušili už před hodinou.

Michal Lang měl velké štěstí, když získal pro hlavní roli Marii Málkovou. Je to její výkon, půvab a charizma, které dávají všem těm zbytečným větám, které mají dovyprávět příběh a dovést ho k usmíření, aspoň zdání významu.

• Diskuse
• Celkem 26 příspěvků