V duchovní hře se může i pípa snoubit s oltářem

Divadlo a současná spiritualita nejsou protimluvy. Svědčí o tom inscenace Lamento / Z tance v prach a opět do tance, kterou v pražském prostoru Roxy - NoD režíroval Jan Nebeský. A také představení Teď - Navždy v malostranském Rubínu, pod nímž je podepsáno režijní duo SKUTR.

V křehkých, intuitivních obrazech či podobenstvích se v nich mluví o víře, uvědomění si Boha, sebe sama ve vztahu k lidem, o poznání svého místa v životě.

V Lamentu se nad lůžkem indického rikši Rinzaie (Miloslav Mejzlík) v útulku pro umírající střídají Matka Tereza (kontratenor Jan Mikušek) a nezkušená řádová sestra Andrea (Lucie Trmíková, je rovněž autorkou scénáře).

Každý z nich má trápení. Matka Tereza vzteklé pochyby a osamělost, chvíle, kdy ztrácí víru a radost z práce pro bezmocné. Andrea, která poznává zákonitosti řádové služby, se pere se svou slabostí. Rinzai se vyrovnává s bolestí a strachem ze smrti.

Nebeský našel pro slova a situace textu, které by mohly působit až triviálně nebo pateticky, zábavnou a přitom lecjaké hloubky vyjevující formu.

Božské tajemství

Jde o zvláštní druh nadsázky, která "ponižuje" a zlidšťuje vypjaté téma smíchem a v ten samý okamžik "povyšuje" zpěvem (hudba Miloš Orsoň Štědroň) třeba banální úkony péče o nemocného a ukazuje tak na jejich duchovní dimenzi. Vzniká směs protichůdných emocí a údivu, která občerstvujícím způsobem probouzí naše vnímání.

Už samotné obsazení Matky Terezy pohledným mužem s krásným, ale "ženským" hlasem vzbuzuje nepojmenovatelné pocity. Jako bychom se v tomto jejím ztělesnění dotýkali nějakého "božského" tajemství. Mikušek je výborný herec a tu "nepatřičnost" těla i naivní, jakoby dětinský humor si opravdu užívá.

Úžasný je Jiří Waňka jako indická bohyně štěstí a hojnosti Lakšmí. Muž, který v taneční kreaci ztělesňuje ženský princip. Když víří s nehmotnou, osvobozující lehkostí kolem umírajícího Rinzaie, je oslavou vitality i připomenutím, že tělo vlastně mnoho neznamená.

Barová miniatura Teď - Navždy vznikla na základě textu Magdaleny Frydrych Gregorové. Je to příběh dívky (Zuzana Stavná), která utíká z domova a hledá Boha i sebe sama. Vydává se na cestu plnou poetických rekvizit a obrazů, v nichž splývá její zjitřená představivost a skutečnost, farář s milencem a otec s farářem...

Na baru, u klavíru a hospodského stolu prožívá svou existenciálně znepokojující a zároveň kýčovitou story, v níž se víra snoubí se sexualitou, detektivka s žánrem fantasy a hospodská pípa s oltářem.