Prase prodané jako nevěsta. Havlova hra měla premiéru v Arše

Dosud neznámou a půvabnou hříčku Václava Havla nazvanou Prase, která bude mít oficiální premiéru v květnu při zahájení festivalu Divadelní svět Brno, představil veřejnosti soubor Divadla Husa na provázku v pondělí v pražské Arše. Na neformální předpremiéru přišlo prominentní publikum, autora nevyjímaje.

Havlova divadelní anekdota se točí kolem koupě prasete na zabijačku, kterou se Havlovi rozhodli na Hrádečku uspořádat pro své přátele z disidentské Svépomocné lidové knihovny Hrobka. Z nákupu vepříka ve vesnici Vlčice se tak stává ošemetné politikum, ale hlavně příležitost pro místní kulišáky, jak na tom divném Pražákovi pořádně vydělat.

Za licitacemi o ceně, velikosti prasete a jeho konečném dodavateli vykukuje ovšem i absurdita většího rozsahu. Havla, který je jednou z postav hry, v ní zpovídá anglický novinář, jehož korektní otázky tvoří krásně kontrastní pozadí pro pozoruhodné úhybné manévry českého lidu. Česká absurdita se tak zrcadlí "ve světovém kontextu".

Do piva se neplivá

Na Havla, prakticky paralyzovaného primitivními, vychytralými tahy spoluobčanů, jimž čelí trpělivostí a laskavým úsměvem (podobně jako občan Vaněk čelí ožralému Sládkovi z Audience), se novinář obrací jako na světově respektovanou osobnost s otázkami na Gorbačovovu politiku.

Plachý disident, bezmocný "blázen ve své vsi" se má vyjádřit ke globálním politickým tahům. To jsou paradoxy, co?!

Režisér Vladimír Morávek hříčku ironicky a trefně proložil citacemi zpěvů z Prodané nevěsty, symbolické to oslavy české mazanosti. Prase je totiž slíbené i neslíbené, prodané i neprodané, skoro jako slavná Mařenka. Kolovrátkově se opakující "Proč bychom se netěšili..." jako životní postoj Vlčických je víc než výstižné.

Zatímco autor Havel je svým způsobem povahou českého lidu okouzlen a zdá se, že ho absurdní souvislosti, do nichž se dostal, vlastně docela baví, režisér Vladimír Morávek jeho pohled na Vlčické přitvrdil. Krojovaní Češi vypadají v jeho groteskní férii jako přehlídka odpudivých dementů "vlastenecky" mávajících českými vlaječkami.

Tupé obličeje se ale zdají být jen maskou, za níž se skrývá instinktivní, bezohledné chování zvířecí smečky, která obklíčila intelektuály z Prahy - Václava Havla a jeho choť, trochu zoufale a trochu hystericky vyfukující cigaretový dým.

Z lehké, úsměvné absurdity s hlubším podtextem se tak na Provázku stala vážná, apelativní moralita. Ono je taky dnes více než na počátku osmdesátých let, kdy bylo Prase napsáno, zřejmé, že "vlčický" lid, svoboda nesvoboda, je stejně schopný a vždy připravený někomu za zády s úsměvem naplít do piva.

Havel čelem Havlovi

Milan Holenda v roli Václava Havla se úspěšně vyhnul svůdným parodickým momentům a v havlovském charakteru zdůraznil roztomilou hravost, vstřícnou snahu o pochopení a naivní až dětskou otevřenost svého "hrdiny" - vlastnosti, které jsou s to nastavit Vlčickým zrcadlo, jež pravdivě odráží jejich křivé huby.

Navíc mu patří body za statečnost: hrát Havla, natož přítomného v hledišti, opravdu není snadné.

Pokornému, ukázněnému a téměř zcela obměněnému souboru Divadla Husa na Provázku by prospělo více emancipace a osobního postoje, které by obohatily nekompromisní Morávkovu režii individuálními tóny. Prodané nevěsty by mohlo být méně, dialogy i pointy Prasete zpěvoherní refrény ředí až příliš.

Havlovo Prase a jeho inscenace jsou však bezesporu divácky vděčným dramaturgickým objevem.

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků