reklama
reklama
20. 4. 2010 | poslední aktualizace: 20. 4. 2010  17:54

Divadlo Na zábradlí hraje znepokojující anekdotu

RECENZE: Novinka Divadla Na zábradlí Louis a Louisa s Bohumilem Kleplem, Pavlem Liškou a Magdalénou Sidonovou v hlavních rolích reflektuje problematiku xenofobie a odlišnosti zvyků na dvou kontinentech.
Marie Reslová
Marie Reslová
divadelní kritička
Čtěte více o: recenze
reklama

Evropan, který pohřbil své instinkty v mrazáku naplněném hranolky. Jeho životní obzor ohraničuje sbírka zátek od piva a kamerový systém, jímž ze sklepa šmíruje vlastní rodinu.

To je jeden z "hrdinů" hry Davida Gieselmanna a Klause Schumachera Louis a Louisa, hořké grotesky o globálním střetu přejedené Evropy a hladového třetího světa v pražském Divadle Na zábradlí.

Cestování v kontejneru

Úspěšnému zubnímu chirurgovi Karlovi (Bohumil Klepl) a jeho rodině rozvrátil život Louis (Pavel Liška), virtuálně adoptovaný mladík z Jižní Ameriky, který se náhle objevil v jejich domě.

Kromě dojímavých historek o cestování v kontejneru či podvozku letadla sem totiž "zavlekl" iracionální sexualitu, jež probouzí těla i fantazii Karlovy ženy Mii (Magdaléna Sidonová) a dcery Louisy (Gabriela Pyšná).

Bezkrevný Louisin nápadník Theo (Ladislav Hampl), vykolejený přesunem svých amatérských badmintonových zápasů ze středy na čtvrtek, nic nechápe, dokud nedostane od Louise přes hubu.

Skutečná krev na Theově obličeji obě dámy k smrti vyděsí a svou exotickou hračku bez váhání zahodí. Latentní blonďatý fašounek Theo postrkovaný taťkou Karlem nastartuje motorovou pilu...

Bohumil Klepl nás v bravurně vystavěné herecké studii nechává nahlédnout "do hlavy" spořádaného měšťáka a ukazuje s otevřeností nahánějící stud i hrůzu jeho "obyčejnou" zvrhlost.

 

Magdalena Sidonová neodolatelně vystihla čímsi až dojemnou erotickou poblázněnost solidní paničky v letech. Ladislav Hampl představil mladého bílého muže Thea jako civilizací vykastrovanou bytost bez vlastních myšlenek, názoru i emocí. Ideální materiál pro jakéhokoliv Vůdce.

Režisér Juraj Nvota povedenou inscenaci po smyslu věci okořenil pikantní trojicí "brazilských" tanečnic.

Znepokojující divadelní anekdota se v druhé půli proměňuje v maličko didaktickou surreálnou vizi, v níž se vyplavují na povrch myšlenkové i sociální stereotypy západní civilizace: štítivost k chudobě, pokrytecky přikrytá charitou, podvědomý strach z autentické bolesti i sexuality, "virtuální" vztah ke skutečnosti. A také její slabost.

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Článek neobsahuje komentáře.
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama