Národní divadlo uvádí hru Elfriede Jelinekové jako groteskní operetu

Inscenace hry Elfriede Jelinekové Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společností uzavřela pomyslnou dramatickou trilogii, s níž se na jeviště Nové scény letos v lednu po dvacetileté pauze vrátila činohra Národního divadla. Její umělecký šéf Michal Dočekal, nedávno znovu potvrzený ve své funkci, přijal nový prostor jako výzvu a všechny tři premiéry sám režíroval.

Jelinekové dramatická prvotina se opírá o známou Ibsenovu hru Nora (Domeček pro panenky), jeden z prvních divadelních příběhů, který otvírá téma ženské emancipace v moderní společnosti.

Nora dlouho hraje před svým mužem Helmerem roli milé, úslužné ženušky. Jednoho dne se ale nárokům emocionálně tupého manžela vzepře a domácnost i děti opustí. Jelineková v Ibsenově příběhu pokračuje na konci sedmdesátých let minulého století.

Co ji naučil manžel

Její Nora v podání Kateřiny Winterové se chce z "objektu stát subjektem". Zaměstná se jako dělnice v továrně. Svede kamarádce muže. A když ji práce u stroje omrzí, chce výš. Zatančí konzulovi Weygangovi (Vladislav Beneš), "jak ji to naučil manžel". Podnikatel "před svými city nemůže už dále prchat" a odvede si ji do luxusního světa finančních spekulací.

Nořina svoboda, osobní, hmotná i ta sexuální, je ale paradoxní: čím víc ji naplňuje, tím je závislejší. Jako femme fatale v hedvábném negližé s diamantovou korunkou nebo sadistická domina - stejně hraje jen role, do nichž ji obsadili muži.

Příběh Nory, která se na konci hry v "dialektické spirále", ponížená a odkopnutá vrací na začátek, k měkkýšovitému manželovi (Igor Bareš), je příběhem cesty za iluzí štěstí, za falešnou svobodou. Vypadá to jako kritika kapitalismu a mužů, kteří dělají z žen oběti, ale Jelinekové sarkastické společenskokritické střely fungují spíše jako kulisy.

Příčina je asi hlouběji, možná v samotné lidské povaze. Jejím výrazem je patologie jazyka, jímž se postavy snaží vyjádřit. Zdá se, jako by existoval nezávisle na jejich vědomí a znemožňoval nahlédnout skutečnost, jaká opravdu je.

Sbor a živý orchestr

Za výraz niterného citu nebo objektivní pravdu je vydávána směs otřepaných novinových frází, ekonomických pouček a patetických banalit, sama o sobě velmi zábavná, v interpretaci Vladislava Beneše přímo neodolatelná.

Nezapomenutelné jsou také všechny erotické scény, jimž kraluje Kateřina Winterová s klidným perfekcionismem a francouzským šarmem. Tak stylově vyladěný ansámbl, jaký se představil v této inscenaci, jsme v Národním divadle dlouho neviděli.

Dočekal neaktualizuje, inscenuje Jelinekové hru po smyslu, v přesné nadsázce jako groteskní operetu se sbory a živým orchestrem (hudba Miloš Orson Štědroň). Stylizovaná forma je nabitá energií a jemně odkazuje na pokleslé žánry, červenou knihovnu, staré filmy...

Martin Chocholoušek vytvořil scénografii z ikonických prvků průmyslových hal (monumentálních větráků, ocelových nosníků, dopravního pásu), které v inscenaci nabývají charakter obrazu nebo symbolu jako v Chaplinově Moderní době. Kostýmy Kateřiny Štefkové i líčení postav vycházejí z estetiky němého filmu.

Víc než "národ sobě"

Činohra ND se na Nové scéně rozhodla pro odvážný dramaturgický koncept. Prostřednictvím textů, které zásadním způsobem předznamenaly formální postupy i témata současného divadla, se pokusila vyjádřit k naší současné "citové výchově", podívat se, v jakém stavu se naše společnost nachází.

Inscenace Beckettova Čekání na Godota a Bondovy hry Spaseni, které Jelinekové "Noře" předcházely, měly v tomto smyslu čitelný plán, i když umělecky se jej podařilo naplnit jen zčásti.

Premiéra hry Co se stalo, když Nora opustila manžela je pro činohru i Michala Dočekala velkou satisfakcí, která potvrdila známou pravdu, že k úspěchu nakonec vždycky vede spíš myšlenkově náročná koncepční práce, a nikoliv pro publikum vykalkulované "národnědivadelní" menu.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků