Sto let stará skandální látka Lulu je zhuštěnou psychologickou detektivkou

Minimalistickou verzi slavné Lulu, díla Franka Wedekinda v přepisu a režii Davida Jařaba, uvedlo na závěr své "německé sezony" pražské Divadlo Komedie.

Lulu je hrdinkou ve své době skandálního příběhu zneužívané dívky a osudové milenky, jíž přitažlivost je pro muže zároveň smrtící. Wedekind jej původně vyprávěl ve dvou hrách s odstupem téměř deseti let (Duch země,1895 a Pandořina skříňka,1904).

Pod jménem hlavní postavy se později uváděly divadelní inscenace "shrnující" oba texty. Jařabova verze zhušťuje Lulu ještě více, do nějakých devadesáti minut silného divadelního koncentrátu. S ohledem na současný spíše intuitivní, obrazový způsob vnímání i na Jařabův aktualizační záměr, obsahuje jeho stylově vytříbená inscenace (je i jejím scénografem) to podstatné.

Děj téhle Lulu se formálně odvíjí jako retrospektivní, psychologická detektivka od rozhovoru Alvy (Jiří Černý), syna doktora Schöna, s Escernym (Dan Dittrich), záhadnou postavou mlčenlivého pozorovatele a svědka.

Alva se vyrovnává se svým svědomím, se skutečností, že poslal Lulu do vězení, aby zachránil sebe před láskou k ní. V luxusním, proskleném penthousu, kam jeho otec "zavřel" svou mladinkou tajnou milenku a kde nešťastnou náhodou zemřel, si znovu vybavuje všechno, co zatčení Lulu předcházelo.

Pohled na jeviště je jako listování lifestylovými časopisy s pózujícími modelkami a jejich bohatými partnery, podnikateli či politiky. Bílá kožená pohovka, stolek se šampaňským a skleničkami. Čistota, vzdušnost, noblesa uprostřed ubíhajících oblaků za prosklenými zdmi bytu.

Šelma s bojem nespěchá

Formálně úhledný život ve společenském nebi kontrastuje se zkaženými, nemocnými vztahy, které se sbíhají k Lulu, jako k jejich osudovému katalyzátoru.

Lulu je kolem dvaceti. Od čtrnácti žila s Alvou v rodině jako jeho adoptovaná sestra a zároveň byla milenkou jeho otce, který ji "zachránil" z problematického sociálního prostředí. Dr. Schön (Martin Finger) svůj vztah k mladé ženě maskuje s tváří pokerového hráče.

Vždycky šikovně a společensky nenapadnutelně najde cynického idiota (podnikatel Goll - Jiří Štrébl) nebo důvěřivého blbce (fotograf Schwarz - Martin Pechlát), který s Lulu rád uzavře manželství a poskytne mu společenské "krytí".

Tereza Voříšková působí v roli Lulu velmi autenticky. Půvabné dítě-žena s pomalou, mazlivou dikcí a vláčnými pohyby šelmy, která se nevyčerpává bojem, má-li dost jídla a necítí-li se ohrožena. Kdesi uvnitř je ale stále ve střehu a připravená všemi prostředky uhájit teritorium, na němž je závislá - vztah s doktorem Schönem.

Muži dohnaní ke smrti

Lulu nepoužívá vykalkulované ženské fígle, ona je jaká je: bezprostřední, navenek matoucí, proměnlivá jako chameleon, ale vnitřně mnohem celistvější a silnější než její okolí. Muže, slabochy závislé na společenských konvencích a pokrytectví, přitahuje (a dohání k smrti) svobodnou a otevřenou, pro ni přirozenou absencí morálního - ve smyslu společensky akceptovatelného - hodnocení svého chování.

Na rozdíl od nich jedná instinktivně, čistě a v souladu se sebou samou. Z jejich úhlu pohledu vypadá jako viník, z našeho spíš jako oběť.

Na Jařabově inscenaci a všech hereckých výkonech je sympatická otevřenost výkladu, vědomá snaha nesoudit. Sledujeme, byť v maximálně zhuštěné zkratce, srozumitelné, psychologicky věrohodné a asociativně přesné obrazy.

Jako by inscenace chtěla nápadnou vizualitou a znepokojivým až iritujícím hudebním podkresem (Ivan Acher) podráždit naši citlivost a oživit tak naši schopnost vnímat skutečnost a rozlišovat v ní.

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků