Ostravská inscenace Shakespearova Romea a Julie je přímá, stručná a vtipná

Ostravská produkce Letních shakespearovských slavností představila během víkendu na Pražském hradě svou letošní novinku. "Ostravacky" přímou, plnou nečekaných poetických zkratek a zábavnou inscenaci Romea a Julie režíroval Pavel Šimák.

Jeho koncepce je založena na úderné stručnosti. S city ani se slovy se tu nikdo moc nepárá, ale co se řekne, to sedí jako facka v ostravské krčmě. Emoce, milenecké i ty mezi přáteli, se skrývají za silácké špičkování i peprný humor. O to silněji působí, když se postavy citům neubrání a dají je najevo.

Slovní přestřelky i bitky

Jednoduchou výpravu Davida Baziky tvoří zdi popsané hustě, v několika vrstvách barevnými nápisy, svědky pokusů vyjádřit a "zvěčnit" své emocionální preference. Kostýmy Elišky Zapletalové se inspirují nejen současným alternativním oblečením (etno, indie, emo), ale i historickým divadelním kostýmem.

Oba citově zkamenělé rodičovské páry například vystupují v monstrózních alžbětinských kostýmech, pánové dokonce na koturnech - obuvi s vysokými podrážkami, která měla v antickém divadle zvýšit důstojnost tragických postav. S nadsázkou je tak vyjádřen konflikt rodičů, žijících vzpomínkami na mládí, a dětí, které skutečnost prožívají autenticky.

Animální, rodová nenávist Monteků a Kapuletů má příchuť bitek fotbalových fanoušků. Pro inscenaci je klíčový překlad Jiřího Joska. Slovní přestřelky, které často v produkcích Romea a Julie působí jako vatovitá rétorická cvičení, díky němu a typově výrazně, nebanálně obsazeným rolím (nezapomenutelný je tlouštík Benvolio Ondřeje Malého) dostávají konkrétní, šťavnatý, ale hlavně dramatickou situaci dynamizující podtext.

Tohle všechno a řada zajímavých hereckých výkonů nám pomáhá smířit se s poměrně brutálním zkrácením textu, které balancuje na hraně přijatelného.

Julie je emo

Na ostří nože, a nejen toho dramatického, je také vztah veronských milenců. Julie (Tereza Dočkalová) je opravdu klátivá a drzá čtrnáctiletá puberťačka s věčně natlučenými koleny. Není klasicky krásná, její sexapeal spočívá v bezelstné opravdovosti a citovosti, blízké současným vyznavačkám stylu emo.

V závěrečné scéně se neprobodne, ale přívěskem ve tvaru dýky si rozdrásá zápěstí jak to dělají slečny se sklonem k sebepoškození (kvůli tomu ale opravdu nebylo třeba rituálně naplňovat její rakev vodou).

Romeo (Marek Holý) je sice na začátku představen jako depresivní mladík halící si tvář do kapuce a pokoušející smrt procházkou vysoko po hraně zdi, ale velmi brzo sklouzne do příliš obecné zamilovanosti. Oproti partnerce je v nevýhodě: Romea už hrál před nějakými deseti lety ve velmi úspěšné ostravské inscenaci.

Je, a i na scéně vypadá, o mnoho let starší a těžko hledá autentickou polohu, která by odpovídala Juliině výrazné dětské stylizaci. Ostatně i Tereza Dočkalová se dostává do úzkých v druhé polovině představení, kdy těžko hledá věrohodný výraz pro vyjádření situace, v níž končí pubertální sebeprezentace a kdy se klackovitá dívka za dramatických okolností proměňuje v ženu.

Těžko si představit dojemnější a vtipnější chůvu než tu, kterou stvořila Jitka Smutná. Ženská z masa a krve, ukecaná, sentimentální, směšná, ale s velkým srdcem plným porozumění i strachu o svou Julinku získává publikum nejen v parádním čísle s Romeem a Merkuciem (Jan Hájek), ale i tichými komentáři tragicky se zvrhnuvšího příběhu.

Janu Hájkovi stačí jen zlomek slavného monologu o královně snů Mab, aby vyjádřil hluboce rozervanou povahu svého hrdiny, kterého fascinuje lidská temnota. Otec Vavřinec (Jiří Sedláček) vtipně dává najevo obdiv své postavy ke Stvořiteli a kráse jeho díla hrou na klarinet.

Ostatně uvolněně džezový i dramaticky pulzující rytmus v hudbě Pavla Helebranda dávají představení nejen dva muzikanti na scéně, ale i refrény "vytančené" a skandované početnou a pořádně energickou company.

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků