Prokletý ostrov s DiCapriem rozostřuje hranice mezi realitou a přeludem

Napínavý thriller Prokletý ostrov, jenž vstoupil včera do českých kin, je čtvrtou spoluprací jednoho z nejslavnějších režisérů Nového Hollywoodu Martina Scorseseho a o dvaatřicet let mladší herecké hvězdy Leonarda DiCapria (předtím spolu natočili filmy Gangy New Yorku, Letec a Skrytá identita).

Martin Scorsese si tentokrát vybral za námět bestseller Dennise Lehanea, podle jehož literárních předloh vznikly dvě úspěšné adaptace: Clint Eastwood natočil drama Tajemná řeka a Ben Affleck kriminálku Gone Baby Gone.

Román, který odkazuje k nadpřirozenému tajemnu gotických hororů, se stejně jako Scorseseho film odehrává v roce 1954 na Shutter Islandu, kde se nacházela pevnost z dob občanské války, přeměněná na léčebnu pro nejnebezpečnější psychicky narušené zločince.

DiCaprio ztělesňuje ve věrné adaptaci ovdovělého a válečnými zážitky traumatizovaného federálního maršála. Do nehostinných končin odříznutých od okolního světa přijíždí s novým parťákem (Mark Ruffalo) objasnit záhadné zmizení vražedkyně, jež utopila své tři děti.

S blížícím se hurikánem se však roztáčí znepokojivý vír pochybností také za branami ústavu, který je financován ze zvláštního grantu Sněmovního výboru pro neamerickou činnost a klaustrofobickými celami i experimentálními "léčebnými" metodami připomíná spíše koncentrační tábor.

Maršálové záhy odhalují znepokojivé indicie naznačující, že vrchní lékař (Ben Kingsley), jeho podřízení, sestry, zřízenci, vězeňští dozorci i někteří pacienti jsou součástí "kafkovsky" obludné konspirace.

Martin Scorsese precizně transformuje béčkový žánrový příběh, který se odehrává v jakési novodobé variantě poeovského "starého strašidelného domu", do podoby áčkového vícevrstevnatého thrilleru klasického střihu. Přitom ale snímek zůstává natolik vzrušující, aby byl přitažlivý i pro současné mainstreamové publikum.

Prokletý ostrov se přiřazuje k mysteriózním thrillerům typu Tajemné okno nebo 23, jejichž protagonisté ztrácející kontakt s realitou, rozpadá se jejich identita a finální "šokující" pointa převrací předešlé dění naruby.

Blízko má také k paranoidním dramatům, jako jsou filmy Čistá duše nebo Hranice života. Jisté paralely lze najít rovněž v klasickém němém expresionistickém hororu Kabinet doktora Caligariho či v řadě amerických filmů ze čtyřicátých, padesátých a šedesátých let, například Fullerovo drama Shock Corridor.

Příběh se odehrává v době ještě poznamenané posttraumatickými dozvuky druhé světové války, ale i paranoiou právě probíhajícího honu na čarodějnice v rámci války studené. Tvůrci si proto pohrávají s myšlenkou, že v takových izolovaných léčebnách pro duševně choré, jež neprošly žádnými reformami, bylo snadné likvidovat "nežádoucí" osoby.

Na závěrečné dějové veletoče, které příběh po odhalení pointy posouvají do zcela jiného filmového žánru, Scorsese publikum zvolna připravuje několika nečekaně surrealistickými snovými sekvencemi i rafinovaným propojením drásavé skutečnosti a již zmiňovaného nadpřirozena (ústřednímu hrdinovi se zjevuje duch zesnulé manželky).

Až do konce více než dvouhodinového filmu nechává režisér diváky na pochybách, co je "pravda" a co jsou pouze horečnaté halucinace psychicky narušených jedinců, jichž se na klinice pohybuje bezpočet na obou stranách mříží.

Prokletý ostrov je v rámci svého žánru sofistikovaným filmem, který klade klíčový důraz na budování zlověstně tajemné atmosféry a působivé herecké výkony (jednu z postav ztělesnil též Max von Sydow). Naznačené metaforické přesahy ale v oněch překombinovaných zvratech zůstávají trochu nedotaženy.